Quantcast
Channel: CEZ OKNO - Úvahy-Komentáre-Analýzy
Viewing all 238 articles
Browse latest View live

Editoriál: MÔŽEME UVIDIEŤ HUDBU?

$
0
0

„Architektúra je skamenelá hudba“
Johann Wolfgang Goethe

 

›› Kymatika zviditeľňuje zvukové vlny a pomohla odhaliť, že Goetheho citát môže platiť doslova...

Prenesme sa v duchu do ›› Rosslynskej kaplnky v Edinburgu (Škótsko). „Zdobí ju veľké množstvo výtvarných prvkov,“ poviete si možno. Stuart Mitchell si však všimol, že sa niektoré prvky nápadne ponášajú na obrazce, ktoré vytvárajú tóny.

Presnejšie povedané, keď kovovú platňu necháte rozvibrovať určitými frekvenciami, soľ na nej sa zoskupuje do vzorov, ktoré sa plynule menia so stúpajúcim či klesajúcim tónom. Dal si tú prácu s nimi experimentovať dovtedy, kým nevytvárali ›› obrazce, aké sú vyobrazené v katedrále. Tak vzniklo ›› Roslynské moteto (ukážky je možné počuť ›› na tejto adrese).

›› Takže „dekoračný prvok“ ukrýval hudobnú partitúru naozaj neobvyklým spôsobom. ›› Koľko takých „dekorácií“, znejúcich jazykom vyššej vedy, môžeme v katedrálach nájsť?

Je naozaj prehnané tvrdiť, že naši dávni predkovia vedeli viac, než si vôbec dokážeme predstaviť?

A nie je práve toto dôvodom, prečo vidíme „len“ umenie a nie Vedu?

Pokiaľ sme konfrontovaní s jasnou geometriou, vieme pochopiť jej vzťahy na základe súčasných známych znalostí – keď vidíme náznak, vieme si domyslieť súvislosti. Čo ale v prípade, že sa jedná o nám už neznáme poznatky, takže nám neostáva nič iné, než sa kochať krásou architektúry?

Kdesi tu môžeme nájsť odpoveď, prečo dávni kamenári svoje znalosti tajili a prečo využívali zrejme neuveriteľne zhustenú symboliku. Čo by ste urobili, keby ste mali zabezpečiť uchovanie výnimočných znalostí predkov pre ďalšie generácie? Aby sa nestratili, no aby boli zrozumiteľné len pripravenému pokoleniu?

Gotické katedrály! Skvosty architektúry, alebo geniálne knižnice poznania?

Predsa oboje!

Vďaka Posvätnej geometrii, ktorá je prostredníkom i strážcom zároveň!

Aké tajomstvá ešte ukrývajú pamiatky vybudované podľa Jej zákonov?

 

P.S. Ak chcete „uvidieť svoju hudbu“ v reálnom čase, kliknite ›› na tento odkaz ;)

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

Kymatika
http://www.cez-okno.net/kymatika

Posvätná geometria
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/posvatna-geometria

Tajemství gotických katedrál
http://www.cez-okno.net/clanok/tajemstvi-gotickych-katedral

 


Autori: 

Alchymie versus moderní věda

$
0
0

Karel Wágner | V lidském organismu by se mělo nacházet zhruba 1-2,2 kg vápníku. Jedná se tak o nejrozšíře­nější minerálii v lidském těle. Podobně jsou na tom i zvířata, včetně často diskutova­ných kuřat. V nich obsaženým vápníkem se zabýval francouzský badatel Corentin Louis Kervran (1901–1983), skeptiky přezdívaný Horlivý obdivovatel alchymie. Neboť Kervran ve druhé půli 20. století šo­koval vědeckou obec hypotézou, podle které by v živých organismech mělo docházet k přeměně prvků, nazývané biologická transmutace.


Této problematice se od roku 1993 věnuje francouzský vědec Jean-Paul Biberian, který 40 let pů­sobil jako profesor fyziky na Aix-Mar­seille University. Jako obhájce biologické transmutace v ně­kolika svých populárních článcích o Kervranových poznatcích píše i toto: „Uvnitř vejce, ze kterého se vylíhne kuře, na­jdeme pod skořápkou bílek a žloutek, které obsahují kromě draslíku a sodíku (a několika stopo­vých prvků) i fosfor a vápník, potřebné pro tvorbu kostry obratlovců. Ale váp­níku je v bílku a žloutku málo na to, aby kuře při jeho narození mělo třikrát více váp­níku, než kolik se ho ve žloutku a bílku nachází. Když se pak snažili výzkumníci vysvětlit dispro­porci mezi vápníkem v organismu narozeného kuřete a vápníkem ve vejci tím, že došlo k převodu to­hoto prvku ze sko­řápky do kostry vyvíjejícího se ptačího embrya, nebyli schopni to dokázat.“

Jde o zajímavé téma s celou řadou podivných souvislostí, nad kterým se můžeme trochu zamyslet. Vždyť nakonec kuřata všichni známe a dozvědět se o nich něco nového nebude na škodu. A po­kud má platit ono staré dobré „důvěřuj, ale prověřuj“, mohli bychom se také pokusit, alespoň v obecné rovině, některá z výše uvedených tvrzení prověřit. Nemusíme kvůli tomu hned studovat chemii na vysoké škole: naši nejrůznější odborníci, od biologů a zoologů až po veterináře a lékaře, o vápníku ve vejcích a kuřatech již publikovali celou řadu článků, navíc jsou po webech roztrou­šeny i diplomové a bakalářské práce, ve kterých se o vápníku ve slepičím vejci a v kuřatech ho­voří. Jinak řečeno, s rozvojem internetu se povaha rešeršní práce výrazně změnila a každý zá­jemce o potřebné informace si je pomocí počítačových vyhledávačů a online databází dokáže dnes vyhle­dat.

Začněme tím, že průměrná váha násadového vejce se pohybuje kolem 60 g (označováno jako hmot­nostní skupina M). Přičemž největší podíl hmotnosti vejce zaujímá bílek (58 %), dále žloutek (31 %) a nejméně skořápka (11 %). Za průměrnou hmotnost vaječné skořápky se pak udává 6 gramů. A pokud nás zajímá vápník, pak ve sko­řápce najdeme uhličitan vápenatý (89–97 %) a fos­forečnan vápenatý (0,5-5 %). Tudíž ve skořápce slepičího vejce najdeme necelých 6 gramů váp­níku ve formě slouče­nin. Což také odpovídá jiné zmínce z odborné literatury, že skořápka předsta­vuje pevný obal va­ječného obsahu, tvořený z 95 % uhličitanem vá­penatým CaCO3, který by tak měl vážit 5,7 g. Jenže kuřecí embryo se nevyvíjí ze skořápky, ale ze žloutku a bílku, které oproti skořápce vápníku obsahují mizivé množství. Jestliže celé vejce, včetně skořápky, jak je nejčastěji uváděno, obsahuje 10,9 % minerálních látek, pak samotný žloutek jich obsahuje jen 1,1 % a bílek jen 0,6 %. Tedy žloutek s bílkem obsahují 1,7 % minerálních látek (převažovat by měl vápník) z celkové hmotnosti vejce, což činí zhruba 0,6 gramu.

Váha kuřete po vyklubání, v první den jeho života, by měla činit 36 – 43 gramů, tedy nejčastěji uvá­děných 40 gramů. Žloutek s bílkem (89 % hmotnosti vejce) sice vážily zhruba 50 gramů, čímž by nám mělo u kuřete chybět malé množství organické hmoty. Jenže ta se spotřebovává v různých procesech látkové přeměny, nutné pro jeho vývoj a tvorbu tepla (během inkubace dojde ke spotře­bování přibližně 24 kalorií na vývoj a růst embrya), navíc se během inkubace z vejce odpařuje voda. V novějších tabulkách se uvádí: hmotnost čerstvého vejce 60,00 g, ztráty hmotnosti během inkubace 7,27 g, hmotnost kuřete při vylíhnutí 44,74 g, hmotnost skořápky včetně rezidua po líh­nutí 6,92 g. Nakonec je obecně známo, že čtyřiadvacet hodin od vyklubání se kuřatům nepodává krmivo, protože kuře ještě využívá živin čerpaných ze žloutkového vaku, čehož se využívá při transportu kuřat z líhní. Proto také první den po vylíhnutí, než začne přijímat potravu, kuře ztrácí část své hmotnosti (až 1 g za hodinu). Jestliže však žloutek s bílkem podle orientačních výpočtů obsahovaly téměř 0,6 gramu vápníku a „novodobý al­chymista“ Kervran uvádí, že oproti tomu or­ga­nismus jednodenního kuřete obsahuje 3 x více vápníku, říká pak, že v kuřeti může být obsaženo až 1,8 gramu vápníku. Když si uvědomíme, jaký podíl na celkové hmotnosti jednoden­ního kuřete mají veškeré jeho kostní tkáně, obsahující (kromě fosforu) především vápník, pak se zdá být tento údaj při uváděné hmotnosti jednodenního kuřete věrohodný.

Ačkoli se z odborných článků dozvídáme, že jednodenní kuře obsahuje například 0,35 – 0,40 mg zinku, ni­kde se mi nepodařilo nalézt přesný, jednoznačně určený obsah vápníku v jeho těle. Obsah váp­níku v celém organismu jednodenních kuřat měl v 80. letech minulého století stanovit Georgievj­skij, jehož cituje celá řada našich autorů. Od nich se tak dozvídáme, že vápníku je 1770 mg/100g v sušině. Sušina předsta­vuje procentu­álně kvantifikovaný zbytek hmotnosti po odpařo­vání, kdy rozdíl hmotnosti před a po vysušení udává obsah vody (hodnoty jsou při­bližné: vodu ne­vysušíme beze zbytku, protože vá­zaná voda v sušině zů­stává). Sušinu lze buď pou­žít k analýze organických sloučenin, nebo ji spálit a získat tak popelo­vinu, která obvykle tvoří 4 – 5 % sušiny a je možné v ní dále určovat množství různých minerálních látek.

Lidově řečeno, jestliže chceme získat z mrtvého kuřete sušinu, musíme z něho odpařit veškerou vodu. Jenže nikde není uvedeno, kolik té vody vlastně jednodenní kuře obsahuje, kolik že bylo su­šiny získáno z kuřete, vážícího 40 gramů. Ale s tím si nakonec při našich orientačních výpočtech můžeme poradit. Je totiž obecně známo, že voda je nejzákladnější a nej­rozšířenější sloučeni­nou obsaženou v těle obratlovců, kde její průměrný obsah činí 60–70 %. Její obsah závisí na prostředí, ve kterém organismus žije, na druhu organismu, i na jeho stáří (čím je starší, tím méně vody obsa­huje). Po­kud pro ori­entační vý­počet budeme předpokládat, že organismus právě narozeného ku­řete obsahuje zhruba 70 % vody, pak by sušina z kuřete měla vážit pouhých 30 % z celkové hmot­nosti 40 gramů, což činí 12 gramů (přesnější výpočet bude zřejmě o něco nižší). A tedy podle vý­počtů, které uvádí Geor­gievjskij, by tato sušina měla obsahovat, při tradovaném údaji 1770 mg/100g, pouhých 212,4 mili­gramů, tedy 0,21 gramu vápníku.

S podobným výpočtem přicházeli badatelé již na počátku 20. století. Zde pro ilustraci ukázka z článku, publikovaného v roce 1918: „Harcourt a Fulmer vyšetřovali, jak mnoho vápníku a kyseliny fosforečné je obsaženo ve vejcích různých plemen slepičích a jak mnoho jich vnímá zárodek. Oba učenci vyšetřili, že obsahovalo-li kuře 0.16 g vápna, nemohlo žíti a že při 0.21 g vápna jevila se u kuřete zvláštní životní síla. Vápenný obsah přirozeně vylíhnutých kuřat byl vždy o něco vyšší než takový obsah kuřat pomocí líhně vylíhnutých.“ K tomuto návratu do historie vědy je třeba po­dotknout, že podle obecně platných poznatků kosti ptáků, na rozdíl od kostí savců, obsahují vyšší pro­cento sloučenin vápníku, takže jsou tvrdší, ale i křehčí, přičemž hmotnost kostry ptáků tvoří zhruba jednu desetinu celkové hmot­nosti ptáka. Pokud tento údaj bude při našich orientačních vý­počtech platit i pro jednodenní kuře, pak by jeho kostra měla vážit zhruba 4 gramy. Pak ovšem Kervranova informace, že organismus jedno­denního kuřete obsahuje 3 x tolik vápníku, než kolik obsahoval žloutek s bílkem (ty obsahují 0,6 gramu minerálních látek) připadá laikům více reálná, než pouhých 0,21 gramu vápníku podle vý­počtů, ke kterým měli dospět na začátku minulého sto­letí Harcourt s Fulmerem a v 80. letech Ge­orgievjskij.

Pokud jde pak o samotný proces „odčerpávání“ uhli­či­tanu a fosforečnanu vápenatého ze skořápky, ten by se měl projevit při analý­zách skořápek zbylých po vylíhnutí kuřat. Jenže o ana­lýzách, při kterých je porovnáván obsah vápníku ve skořápce snáše­ného vejce s obsahem vápníku ve sko­řápce zbylé po vyklubání kuřete, se v odborných článcích jaksi nehovoří (mohu se mýlit, ale do této chvíle jsem se odborného článku na toto konkrétní téma nedopátral). Pokud jde pak o články růz­ných chovatelů, tam se obyčejně říká, že potřebný vápník a fosfor embryu dodává chorioalantois (spojené zárodečné obaly) ze skořápky, při čerpání minerálních látek embryem se údajně ztenču­jící o třetinu, takže je pak „velmi křehká a snadno se drtí“. Pokud však nahlédneme do některé z tabulek ve vědeckých studiích, pak zjistíme, že při hmotnosti násadového vejce 60 g zbylá sko­řápka a na ní ulpívající rezidua po vylíhnutí měla hmotnost 6,92 g. A pokud podíl skořápky na hmotnosti násadového vejce před inkubací opravdu představuje 11 %, což podle našich výpočtů činí 6,6 g, pak se skořápka po vyklubání kuřete vůbec nezdá se být lehčí o nějaké embryem „od­čerpané“ sloučeniny vápníku. Naopak se zdá být o 0,32 gramu těžší (zřejmě o rezidua po líhnutí, ulpívající na vnitřní straně prázdné skořápky).

Při „čer­pání“ vápníku ze sko­řápky, k čemuž by podle laických představ některých chovatelů mělo docházet díky chemickým vlastnostem vody, musí embryo překonávat dvě bariéry. Neboť pod sko­řáp­kou se nacházejí (na což laik obyčejně zapomíná) dvě podskořápkové blány: vnitřní o tloušťce 15 µm, vnější o tloušťce 45 µm. Ty nejenže svou pružností vy­rovná­vají křeh­kost skořápky, ale na­víc i chrání vaječný obsah. Přesto jsou podskořápkové blány překonávány při odpařování vody, sko­řápka a podskořápečné blány také umožňují odvádění oxidu uhličitého, který je zplodinou lát­kové přeměny za současného výdeje tepla. Během inkubace se z vejce podle současných po­znatků od­paří zhruba 400 – 450 mg vody denně. Množství odpařené vody závisí především na charakteru pórů ve skořápce, přičemž se hovoří o konduktanci vodních par. Rozdíl v tlaku vodních par z vnitřní a vnější strany skořápky by měl vytvářet gradient, který reguluje tok vodních par z vejce. To ovšem znamená, že voda v plynném skupenství skořápkou, která obsahuje velké množ­ství váp­níku, sice poměrně často prochází, jenže směřuje do okolního prostředí. Tento proces tedy ne­může stát za nějakým „čerpáním vápníku ze skořápky“. Navíc je uhličitan vápenatý prakticky ne­rozpustný ve vodě.

S vývojem kuřete je to pak trochu složitější. Embryo kuřete se ve vejci vyvíjí v plodových oba­lech, které zajišťují jeho ochranu i výživu. Konkrétně se čtvrtý den inkubace zvětšuje alantoidní vak a začíná přirůstat k choriu, vzniká tak chorioalantois, který má umožňovat vstřebávání či rozpouš­tění vápníku ze skořápky. Desátý den inkubace se pak chorioalantois (spojené zárodečné obaly em­brya) za­číná slučovat (fúzovat) s vnitřní podskořápečnou blánou, dvanáctý den je pak fúze cho­rio­alantoidní membrány s podskořápečnou blánou dokončena. Třináctý den, v čemž se většina od­borníků shoduje, začíná kostra embrya kalcifikovat, přičemž se alantois (plodový obal, který u vej­corodých zajišťuje dýchání) svrašťuje. Osmnáctý den alantoidní krevní oběh jako dýchací a vy­ži­vovací systém začíná zanikat. Devatenáctý den mládě protrhne vnitřní podskořápečnou blánu, čímž proniká do vzduchové komůrky. Cho­rioalantois zasychá, amniová tekutina vymizela, žlout­kový vak je vtahován do těla. Jednadvacátý den kuře, kterému se nedostává vzduchu, svým va­ječným zubem naruší skořápku a vyklube se, při­čemž zbytky plodových obalů ulpívají na vnitřní straně skořápky.

Za současných představ o vývoji kuřecího embrya jde tedy o to, kolik vápníku umožňují záro­dečné obaly kuřecímu embryu vstřebávat ze skořápky, respektive jak přesně k tomuto procesu do­chází. Podle některých zahraničních badatelů diskutované „čer­pání“ vápníku ze sko­řápky není do­sud exaktně interpretováno, tedy na základě konsensu není dosud podán jeho úplný, či vyčerpá­vající vědecký výklad (nevy­lučuji, že se mohou tito zahraniční vědci mýlit, ale exaktní interpretaci tohoto pro­cesu, podloženou důkazy, se mi na internetu dosud nelézt nepodařilo). Jinak mohu jen konstatovat, že každý laik v případě posuzování problému disproporce vápníku, i přes velké množ­ství všelijakých údajů z článků našich odborníků, s největší pravděpodobností bude se svým rozu­mem prostě a jednoduše v koncích. Každopádně však i laická rešerše nasvědčuje tomu, že myš­lenka biologické transmutace, kterou má v kuřecím embryu vznikat vápník, může nepředpojaté ba­datele dovést k hlubšímu poznání některých procesů probíhajících v živých organismech.

Žádný objektivní a nepředpojatý vědec, na rozdíl od vědeckých fundamenta­listů, neprohlásí vznik vápníku transmutací v živých organismech za zhola nemožný. Ten je možné z hlediska vědeckého skepticismu označovat jen za málo pravděpodobný. Obzvláště po tom, co v případě na­notechno­logií řadě vědců připadalo jednodušší problematiku do­sud nepoznaných fyzikálních pro­cesů z mikrosvěta odmítnout nebo kritizovat, než je studovat a snažit se porozumět novým, nečekaným vlast­nostem hmoty na úrovni molekul a atomů. Navíc se v posledních letech ukazuje, že transmu­tace prvků v živých organismech není (jak si povíme v pokračování tohoto článku) až tak neobvyk­lá. To ovšem nemá nic společného s tvrzením senzacechti­vých novinářů, že hypotéza biolo­gické transmutace na­svědčuje tomu, že středověcí alchymisté při transmutaci kovů využívali zna­lostí ja­derných reakcí.

-pokračování zítra-

Karel Wágner

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz


 

Súvisiace:

Vápnik
http://www.cez-okno.net/stitok/vapnik

Alchýmia
http://www.cez-okno.net/rubrika/alchymia

Karel Wágner
http://www.cez-okno.net/rubrika/karel-wagner

 


Autori: 
Štítky: 

Dochází k transmutaci v živých organismech?

$
0
0

Karel Wágner | Řada novinářů s oblibou rozebírá transmutace alchymistů, včetně bájné proměny rtuti ve zlato. I když jde většinou o zábavné čtení, kde není autorům co vyčítat, čas od času se najde nějaký ten publicista, který tvrdí, že středověcí alchymisté při transmutaci kovů využívali znalostí ja­derných reakcí.


Jenže středověcí alchymisté ve skutečnosti o atomech, natož pak o jejich jádrech, neměli ani potu­chy, tedy logicky nemohli znalostí ja­derných reakcí využívat. Dokonce ještě nerozeznávali jednot­livé che­mické prvky a veškeré jimi zkoumané látky posuzovali jen podle jejich vnějších projevů a několika jednodu­chých chemic­kých reakcí, kterými se zabývali. Zrovna tak ještě neměli ani zdání o tom, že prvky se v přírodě vyskytují většinou jako směs různých izotopů, kdy různé izotopy daného chemického prvku od sebe rozlišuje nukleonové (hmotnostní) číslo. Nicméně pozoruhodnou vlast­ností jader­ných reakcí je to, že vznik zlata umožňují. Zlato ze rtuti bylo již v laboratořích vytvořeno, a to ostřelováním fotony vysokoenergetického záření gama ve fotojaderné reakci (buď v přímé re­akci, nebo v reakci s následnou radioaktivní přeměnou jádra rtuti elektrono­vým záchy­tem ve vý­sledný stabilní izotop zlata). A při složitější sérii postupných neutrono­vých fúzí s následnými beta rozpady byla z lehčích prvků vytvořena celá řadu prvků těžších. Jinak dnes platí, že lze mnohé prvky jadernými re­akcemi uměle vytvořit ze sousedních prvků Mendě­lejevovy ta­bulky. Ovšem společnou nevýho­dou takovýchto uměle prováděných transmutací na drahých zaříze­ních je tak malá či spíše mizivá výtěžnost, že o nějaké „průmyslové transmutaci“ nemůže být řeč.

Na druhé straně se v posledních dvou desetiletích rozrůstá skupina vědců, kteří v souvislosti s transmutací hovoří o dosud málo probádaném pro­cesu, označovaném za studenou jadernou (nukleární) fúzi. Nicméně pod jadernou fúzí se rozumí jaderná reakce, při které se spoje­ním dvou jader lehkých prvků vytvoří nové, těžší jádro, přičemž základním pro­blémem při syntéze dvou ato­mových jader je jejich vzá­jemné odpuzování, vyvolané kladným ná­bojem obou jader. A právě tento základní teoretický problém se nej­různějším badatelům, zabý­vajícím se stu­denou fúzí, nepo­dařilo vyřešit. I když se objevily snahy vysvětlit studenou fúzi mionovou katalýzou. Elementární částici zvanou mion, která se roz­padá na stabilní elektron, elektronové antineutrino a mionové ne­utrino, při studiu kosmického záření roku 1936 objevil Carl D. Anderson. Pod mionovou katalýzou se pak rozumí ja­derná fúze, ke které dochází za pomoci mionu jako katalyzátoru. Avšak s původem velkého množ­ství mi­onů, údajně se podílejících na transmutaci při tzv. studené fúzi, si dosud za­stánci mionové katalýzy nedokázali poradit. A tak většina stoupenců studené fúze do­spěla k názoru, že pokud studená fúze skutečně existuje, musí za ní stát dosud nepo­znané jaderné procesy, které nevy­plý­vají ze stávajících teorií.

Popravdě řečeno, za posledních dvacet let se vynořila celá řada hypotéz, které se snažily bez úspěchu vysvětlit efekt tzv. studené fúze. V několika posledních letech však i zde došlo k vývoji. Především již badatelé neho­voří o „studené fúzi“, ale o „nízkoenergetické nukleární reakci“, v ang­ličtině Low Energy Nuclear Re­action, zkratkou LENR. Podle novějších představ by LENR měla za­hrnovat jader­né jevy, které se liší od nám známého štěpení jádra (atomové elektrárny) nebo termo­nukleární fúze probíhající ve hvězdách (dnešní tokamaky). Přičemž nízkoenergetické nukleární re­akce spojené s transmu­tací by se údajně měly objevovat na rozhraní chemických a jaderných energetických oblastí při běžných teplotách a běžném tlaku. To je také důvod, proč nakonec něko­lik fyziků oprášilo hypo­tézu biologické transmutace, se kterou v minulém století přišel francouzský badatel Corentin Louis Kervran (viz minulý článek). Pokrok v teoretické oblasti u LENR by měla údajně přinést práce fy­zika Allana Widoma a Lewise Larsena, která je zakotvena v modelu elektro­sla­bého sjednocení. Widom-Larsenova teorie by měla splétat všechna dřívější vlákna expe­rimen­tálních důkazů do soudržného celku po­mocí dílčích, fyziky přijímaných interpretací. Widom-Larse­novu teorii (přesněji hypotézu) preferuje například NASA, zvažující možnost budoucího využití LENR reaktorů, u kte­rých by konstruktéři nemuseli řešit problémy s ionizujícím zářením.

Za ionizující záření je označováno záření alfa, beta nebo gama, rentgenové záření, nebo neutro­nové záření. Nejčastějším argumentem skeptiků při zpochybňování výsledků naměřených na LENR zařízeních pak bývá právě ionizující záření. Respektive skutečnost, že zde nebyla zjištěna žádná produkce záření gama: podle skeptiků tak výsledky dozimetrie jasně ukazují, že tu k jader­ným reakcím nedochází. Jinak řečeno, podle jejich mínění při produkovaných výkonech, které jsou při uvažované nízkoenergetické nukleární reakci v LENR reaktorech deklarovány, by mu­selo být vznikající záření lehce měřitelné. Je pravda, že při experimentech, při nichž byly pozoro­vány níz­koenergetické nukleární reakce, většinou nebylo naměřeno záření gama, tedy vysoce energetické elektromagnetické záření, vznikající při radioaktivních a jiných jaderných a subjader­ných proce­sech. Což také vítají konstruktéři LENR reaktorů, kterým by záření gama při­neslo ne­malé problémy se stíněním, podobné těm, co řeší konstruktéři reaktorů atomo­vých elek­tráren. Jenže řada bada­telů v posledních několika letech ve svých článcích oznamuje, že u prototypu LENR reaktoru na­místo očekávaného gama záření bylo naměřeno záření beta s poměrně malou pronikavostí.

Zde je třeba si alespoň v obecné rovině připomenout, co se pod beta zářením rozumí. Jednoduše řečeno, jde o emisi částic (elektrony nebo pozitrony), které vznikají při beta rozpadu. Proud emito­vaných elektronů nebo pozitronů v prostoru se označuje za beta zá­ření, i když zářením je tento proud částic nazýván jen díky tradici. Zde totiž nejde o elek­tromagnetické záření (o fotony) jako u záření gama, ale o částice s nenulovou klido­vou hmotností, které se nemohou pohybovat rychlostí světla. O beta rozpadu se hovoří též v souvislosti s transmutacemi. Tak třeba u bismutu, kdy se v jádře atomu přemění ne­utron na proton, elektron a antineutrino. Proton zůstává v jádře, ale elek­tron s antineutrinem jádro opustí, přičemž pohybující se elektron reprezentuje beta záření. Nově vzniknuvší jádro má o jeden proton více, tedy bismut se přeměnil (transmutoval) na polonium. A kdybychom měli jít do větších podrobností, pak při přemě­nách beta mi­nus je emitován elektron, kdežto při přeměnách beta plus dochází k emisi pozitronu, což je anti­částice k elektronu. Obecně pak platí, že zá­kladním rysem beta přeměn je emise elek­tronového neutrina (antineutrina) a uvol­nění ener­gie odpovídající hmotnostnímu úbytku systému. A právě o tuto energii se dnes zajímají badatelé studující nízkoenergetické nukleární reakce: jestliže u některého LENR procesu bylo na­měřeno beta záření, dá se tu hovořit o beta rozpadu či beta přeměnách. Zde je třeba podotknout, že elektrony (coby částice beta) ztrácejí při průchodu pro­středím svoji energii v ionizacích atomů a v důsledku brzdného záření. Naproti tomu při průchodu pozitronů (elektronů s kladným nábojem) prostředím dochází k jejich anihilaci. Pozitron se v daném prostředí spojí s elektronem, přičemž vzniknou dva fotony záření gama, které z místa anihilace odlétnou opač­nými směry. Což může podle některých badatelů souviset s tím, že při experimen­tech s LENR za­řízením bylo několikrát zaregistrováno i slabé gama záření.

Ionizující záření interaguje s okolním látkovým prostředím různě. Může nastat jeho absorpce, roz­ptyl, nebo konverze na jiné druhy záření. Vhodný stínicí materiál může podstatně snížit intenzitu záření, nebo ho dokonce odstíní úplně. Beta záření, diskutované u nízkoenergetických nukleárních reakcí a transmutace, lze snadno odstínit lehkými materiály (tedy i plasty), například plexisklem o tloušťce pouhých 5–10 mm (olovo, které uvádí wikipedie, není pro beta záření vhodný stínicí mate­riál, neboť v něm vzniká intenzivní brzdné záření). V případě biologické transmutace ale nejde o technická zařízení zvaná reaktory, které se snaží konstruktéři odstínit, nýbrž o submikroskopické struktury, které jsou součásti komplexu zvaného buňka. Pokud jde pak o ionizující záření jako ta­kové, je třeba si uvědomit, že tkáně živých organismů obsahují i přirozeně radioaktivní látky, u kte­rých do­chází k samovolnému rozpadu atomového jádra, což má pochopitelně za následek pro­dukci io­ni­zujícího záření, se kterým se buňky musí vypořádat. A pokud jde výslovně o záření beta, je i lai­kům znám případ izotopu C14, který organismy přijímají z atmosféry. Izotop C14 produkuje při rozpadu záření beta a mění se v organismech na stabilní izotop dusíku N14. Tedy chemický prvek uh­lík se v organismu mění (transmutuje) na dusík, což je neoddiskutovatelný fakt. Pokud si toto všechno uvědomujeme, pak si také musíme přiznat, že ve všech organismech, ať se to ně­komu líbí nebo ne, skutečně dochází k transmutaci prvků, tedy k přeměně jednoho prvku ve druhý. Což ovšem znamená, že zhruba půl století stará myšlenka biologické transmutace francouzského badatele Kervrana je ve své podstatě akceptovatelná.

A tak se na diskusních fórech objevují vědci, kteří se nebojí veřejně vyslovit svůj názor, že nelze zcela vyloučit možnost vzniku vápníku v organismech při nízkoenergetických nukleár­ních reakcích, tedy za běžného tlaku a běžné teploty. Mimo jiné poukazují na deklarativní tautologii biologů, kdy předpoklad je zároveň závěrem, tedy jde o takový výrok, který je pravdivý bez ohledu na prav­di­vost jeho jednotlivých částí. Stávající tautologie v biologii je podle zastánců transmu­tace něco, co není nesmyslné (logický smysl to bude dá­vat vždycky), ale je to bez obsahu. Lidově řečeno, je to duté, ale znějící. Obhájci Ker­vranovy hypotézy pak poukazují na příklad jelenovitých, v kostech střádají­cích stavební prvky paroží, především pak vápník, při­jímaný v potravě. Vápník se u savců ukládá v kostech a zubech, kde je součástí hydroxyapa­titu, sloučeniny tvořící hlavní hmotu kosti, má ovšem svoje nezastupitelné místo také v krvi. Jak ale říkají i biologové, v případě jeleno­vitých a je­jich parohů jde svým způsobem o tautologii, protože zásoba vápníku a fosforu se v kos­tech střádá jen pro to, aby se transformovala do struktury paroží, která je ze všech možných po­hledů zcela neekonomická. Zde je pak uváděn příklad losa aljašského (Alces alces america­nus), který má parohy o rozpětí přes 1,6 m s váhou kolem 25 kg. Podle stávají­cích výpočtů odborníků se tento los chlubí pa­rožím s množstvím vápníku, které odpovídá veškeré biomase z více než jed­noho hektaru okolní tajgy.

Ale vraťme se do historie. Francouzský badatel Corentin Louis Kervran na základě výsledků mnoha pečlivě provádě­ných experimentů dospěl k závěru, že v živých organismech dochází k transmutaci prvků. V jeho přesvědčení jej zřejmě utvrdily i publikované výsledky z laboratorních pokusů, podle nichž bylo možné poměrně jednoduchou metodou přeměnit jeden prvek ve druhý. V roce 1964 G. Oshava a M. Torii měli v experimentu prokázat, že je možná transmutace sodíku na draslík. Vzali 2,3 mg so­díku, vložili jej do vakuové trubice o průměru 2 cm, dlouhé 20 cm a zape­četili ji. V trubici následně probíhaly elektrické výboje (příkon měl činit 60 W) po dobu třiceti minut. Po vy­pnutí proudu pak v trubici sloučili kyslík s elek­tricky ovlivněným sodíkem, který se podle je­jich sdělení přeměnil na draslík.

Kervran nejdříve zopa­ko­val po­kusy z roku 1799, které prováděl francouzský chemik Louis Ni­colas Vauquelin, objevitel chromu a berylia. Toho totiž překvapilo množství sloučenin vápníku, vylučova­ného slepicemi (vápník je reaktivní prvek, který reaguje za pokojové teploty s kyslíkem i vodou, proto se také v přírodě vyskytuje ve formě vápenatých sloučenin). Když u slepice krmené ovsem, u kterého stanovil obsah vápníku, analyzoval snášená vejce a trus, měl shledat, že slepice vylučuje 5 x více vápníku, než kolik ho přijímá v krmivu. Došel tak k závěru, že vápník se v organismu sle­pice nějakým způsobem vytváří, ale nemohl přijít na to, jak se to stalo. Jeho experiment vyvolal zájem celé řady badatelů, neboť pro drůbež mají největší význam sloučeniny vápníku a fosforu, je­jichž potřeba je nejvyšší ze všech minerálií. Největší část potravou přijímaného vápníku je využita při tvorbě kostní tkáně (převážně ve formě fosforečnanu vápenatého) a při tvorbě vaječné sko­řápky u nosnic (uhličitan vápenatý). Nedostatek vápníku v krmivu u nosnic snižuje jejich snůšku a zhoršuje kvalitu vaječné skořápky.

Čehož si všiml Kervran a přišel na nápad nosnicím, kterým se nedostávalo vápníku, podávat dras­lík ve formě slídy. O slídách je totiž známo, že hrají důležitou roli při zásobovaní rostlin draslíkem, proto se také používá jemně namletá slída jako alternativní hnojivo. V případě slídy podávané drů­beži šlo o světlou slídu, tedy muskovit, který se v půdě nejčastěji vyskytuje ve frakci prachu a písku. Chemicky jde o hlinitokřemičitan draslíku a hliníku s obsahem vody a fluoru. Jedná se o bezbarvý, bělavý, či nazelenalý nerost s perleťovým leskem. Hlinitokřemičitan draselný dnes na­lezneme i v široké škále potravinářských produktů. Je používán zejména u suchých práškovitých výrobků, u tabletovaných potravin, plátkových tvrdých a tavených sýrů, neboť u této látky nejsou známy žádné vedlejší ani nepříznivé účinky na lidské zdraví. Toxicita draslíku (na rozdíl třeba od sodíku) je minimální, ani dávky 3x převyšující denní potřebu nezpůsobují drůbeži problémy. Zvý­šení dras­líku v potravě sice může u drůbeže vést k mírnému zvýšení koncentrace draslíku v krev­ním řečišti, ale takovéto hladiny draslíku se nestávají toxickými, protože dochází k příjmu draslíku různými buňkami těla, navíc dochází k vylučování draslíku za pomoci ledvin. Z nashromážděných údajů pak vyvodil Kervran závěr, že draslík (který má vysokou elektronovou afinitu) v organismu slepic transmutoval na vápník, což se prokazatelně projevovalo na skořápkách snášených vajec. A podle obhájců bio­logické transmutace dnes Kervranovým poznatkům dávají zapravdu poznatky z uměle provádě­ných transmutací, kdy se ukázalo, že některé prvky lze vytvořit jadernými re­akcemi ze sousedních prvků Mendě­lejevovy tabulky. Neboť draslík K (Kalium s protonovým číslem 19) s vápníkem Ca (Calcium s protonovým číslem 20) v této tabulce sousedí. Není tedy vyloučeno, že se Francouzský badatel Corentin Louis Kervran, jenž si vysloužil u vědecké obce posměšnou pře­zdívku Horlivý zastánce alchymie, může na akademické půdě dočkat případné satisfakce.

Nicméně v případě, že na jeho závěrech bude něco pravdy, zůstává otázkou, k jakým jaderným reakcím při vzniku vápníku má v buňkách živých organismů docházet. Jednu z možností by měly představovat uvažované Low Energy Nuclear Re­action (LENR), tedy nízkoener­getické nukleární reakce, o kterých se dnes píše v článcích roztroušeným po odborných časopi­sech, v nichž se ote­vírá pole pro diskusi a různé názory. Bohužel však nejde o prestižní ča­sopisy, tudíž nejsou tyto články sledovány vůči LENR značně skeptickým vědeckým mainstrea­mem. Vý­znamný pokrok v pochopení a interpretaci nízkoener­getické nukleární reakce tak můžeme zazna­menat až po té, co začnou být články na toto téma studenty z vysokých škol, tedy nejmladší generací vědců, místo z webů entuziastů stahovány z databáze Web of Science a dané téma za­čne být diskutováno na stránkách nejuznávanějších vědec­kých časopisů, jakými jsou Nature, nebo Science.

Zde minulý článek, pojednávající o vápníku ve vejcích a kuřatech:
http://www.cez-okno.net/clanok/alchymie-versus-moderni-veda

 

Postscriptum

Přírodní radioaktivita je nedílnou součástí našeho životního prostředí. Jednou z radioaktivních látek, které se běžně v přírodě vyskytují, je draslík. Všechny přírodní formy draslíku obsahují i radioaktivní draslík 40K. Ten je jedním z významných přírodních zdrojů ozáření. Draslík 40K je obsažen v každém lidském těle, kde slouží mimo jiné jako mediátor signálů v buňkách. V těle průměrného dospělého člověka je obsaženo až 30 mg radioaktivního draslíku 40K o aktivitě zhruba 55 Bq/kg. Hodnota vnitřního ozáření, které je lidské tělo vystaveno díky draslíku 40K odpovídá prů­měrné roční efektivní dávce 0,17 mSv, uváděné v odborné literatuře. Z hlediska biologické transmutace se však zdá být nejzajímavějším fakt, že se draslík 40K, který je nejrozšířenějším primárním radionuklidem v pozemské přírodě, rozpadá (transmutuje) na vápník 40Ca.

Karel Wágner

Zdroj: karelwagner.blog.idnes.cz


 

Súvisiace:

Studená fúzia (LENR)
http://www.cez-okno.net/studena-fuzia

Alchýmia
http://www.cez-okno.net/rubrika/alchymia

Karel Wágner
http://www.cez-okno.net/rubrika/karel-wagner

 


Autori: 

John Anthony West: Uvažujme o Kalijuge 4

$
0
0

Synonymický slovník programu Microsoft Word vymenúva dva významy slova „mýtus”: legenda a klamstvo. Čo je zaujímavé, výrazy pre „legendu” nezahŕňajú „klamstvo“, zatiaľ čo synonymá pre „klamstvo” nezahŕňajú „legendu.” Napriek tomu sa bežne používajú obidve definície, často bez rozmyslu, a v niektorých prípadoch súčasne.

 

O mýte a význame

Vyjadrenia učinené Georgeom W. Bushom napríklad dosahujú legendárny status okamžite, a vo väčšine prípadov sú tiež klamstvami. Ale pri pojednávaní o mýtoch Starovekých je múdre dávať pozor, predtým ako sa dá znamienko rovnosti medzi legendu a klamstvo, bez ohľadu na to, že obvykle nekorešponduje s naším moderným spôsobom komunikácie faktu. Starovekí očividne nezmýšľali o svojich legendách ako o klamstvách. Ten negatívny význam je súčasným rozsudkom vyhláseným viktoriánskymi pra-antropológmi devätnásteho storočia a ten bol zmenený na dogmu stúpencami Cirkvi pokroku v dvadsiatych rokoch. (Vyčerpávajúce dielo Jamesa Fraziera „Golden Bough“ („Zlatá ratolesť“) bolo pravdepodobne najvplyvnejšou jednodielnou prácou toho žánru.)

Hoci stále prevládajúce, obzvlášť v akadémii, boli tieto viktoriánske hodnotenia pod paľbou takmer od svojho začiatku. Teraz sa stáva zjavným, že tieto zvláštne, zdanlivo náhodné a iracionálne staroveké príbehy, v sebe obsahujú zabudnutú históriu a hlbokú psychológiu, ale tiež, udivujúco, astronómiu, kozmológiu, fyziku, genetiku a porozumenie diela Vesmíru tak pokročilého a súhrnného, že je to len najčerstvejší pokrok v našich vlastných vedách, ktoré nám umožňujú začať chápať, aké znalosti boli dostupné vo veľmi dávnej minulosti – v čase, kedy podľa našich „expertov,” neexistovala žiadna civilizácia, o ktorej je vôbec možné hovoriť.

Stručne povedané, je čas na celkové opätovné prehodnotenie vedomostí Starovekých. Nielen, že vedeli viac, než sme mysleli, že vedia; je tiež veľmi možné, že mali znalosti, ktoré my ešte nemáme, a ktoré by mohli pre nás byť nesmierne užitočné, dokonca kľúčové, keby sme ich získali.

Egyptský mýtus môže byť jedným miestom, na ktoré by sme sa mohli začať pozerať.

 

Predstavenie Sekhmet

V starovekej egyptskej mytológii je bohyňa Sekhmet znázornená ako žena s hlavou levice, je spájaná s odplatou, vedením vojny a tiež, čo je dosť zvláštne, s liečením; ale liečením ohňom alebo očistou. Ezotericky predstavuje ženský aspekt princípu ohňa (zasväcujúceho). Ptah (architekt neba a Zeme) vytvára Vesmír „slovami” zaslanými Džehutim (kozmickou múdrosťou), ale je to Sekhmet, manželka Ptaha, ktorá to dielo skutočne vykoná. Jej meno „Sekhem” znamená „silu”; koncovka ženskej prípony, „t” z toho činí „ženskú silu.”

V jednom veľmi dobre známom mýte je Re, Slnko (tvorivý princíp) starý a unavený; svárlivé, neposlušné ľudstvo mu už viac nevzdáva hold. Tak je Sekhmet vyslaná bohmi, aby ľudstvo potrestala a priviedla ho späť na cestu. Túto úlohu vykonáva so škodoradostným besnením vlastným jej levej povahe. Vo dne masakruje; v noci sa vracia na krvou pokryté polia – kým nedosiahne bod, kedy sa stane jasným, že pokiaľ to neskončí, čoskoro zničí celé ľudstvo, nerozlišujúc medzi tými, ktorí bohov stále poslúchajú a pohŕdavou, skeptickou väčšinou. (Tento postoj sa objaví periodicky počas následnej histórie, najpamätnejšie snáď pri obliehaní Bezier počas križiackych výprav na albigenských, kedy generál poverený obliehaním, a chystajúci sa zrútiť múry, sa pýta pápežského nuncia, Arnalda-Amalrica, opáta z Citeaux, ako má rozlíšiť medzi pravými veriacimi v meste, tak aby mohli byť ušetrení, a kacírmi, ktorí si „pravdaže“ zaslúžia umrieť. Opát sa svojou odpoveďou preslávil: „Zabi ich všetkých. Boh svojich spozná.”)

Každopádne, v egyptskom mýte bohovia dokázali, že sú milostivejší. Z dôvodov, ktoré je ťažké zistiť sa rozhodli, že ľudstvo bolo dostatočne potrestané a že je potrebné niečo urobiť, aby zastavili Sekhmet, predtým než vyhubí celú rasu. Zahrali na Sekhmet trik na podnet múdreho Dežhutiho. Zatiaľ čo Sekhmet spala, krv pokrývajúca polia sa zamenila na víno. A keď sa Sekhmet zobudila a navštívila polia, aby chlontala ako je jej zvykom, víno zaúčinkovalo. Sekhmet upadá do opitej omámenosti, ide spať a zobúdza sa premenená na dobročinnú Hathor, poskytovateľku kozmickej výživy spájanú so sexualitou, piesňou, tancom a cyklami času. Tu sa egyptský príbeh končí, ale predpokladá sa, že tvorci mýtov usúdili, že v tomto bode, so spacifikovanou Sekhmet, sa ľudstvo preskupí inak a bude pokračovať na svojej nie príliš veselej ceste.

- pokračovanie -


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

John Anthony West

Článok vyšiel v New Dawn No. 97 (júl-august 2006)
http://www.newdawnmagazine.com/articles/consider-the-kali-yuga

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno


 

Súvisiace:

Sekhmet
http://www.cez-okno.net/rubrika/sekhmet

Egypt - Odhalenie
http://www.cez-okno.net/zakazana-egyptologia

 


Atlantida známá i neznámá

$
0
0

O Atlantidě bylo už napsáno tolik textů, že to vypadá, že se už vlastně nic nového nedá napsat. Atlantida mě zajímala odedávna a v jisté době jsem přečetl vše, co se dalo a stále alespoň projdu vše, co zahlédnu. To se odehrálo už v době, kdy jsem ještě nic netušil o svých inkarnacích v Atlantidě. Můj první vážný kontakt s Atlantidou byl díky televizi a její adaptaci díla Vítězslava Nezvala "Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou" v roce 1977. Zvláštní na tom bylo to, že mě vůbec nenapadlo, že se jedná "jen" o báji a ne o skutečnou existenci Atlantidy.

Důvod, proč jsem se rozhodl pro téma Atlantida je ten, že jsem byl o to požádán, ale jedná se o téma, které je mně velmi blízké. Takže předkládám v trochu útržkovitém podání, což vzhledem k rozsahu ani není jinak možné, svoji verzi Atlantidy, která je tak jednou z asi 50 tisíc dalších publikovaných či nepublikovaných verzí. Rozhodně se nejedná o jakkoliv komplexní přístup, ale spíše o nové pohledy na některé aspekty fenoménu Atlantida, jestli je to vůbec ještě možné. Takže moje informace jsou do určité míry dvojího druhu. Jednak jsou to povšechné a všeobecně přístupné informace pro ty, kteří toho o Atlantidě vědí velmi málo a jednak se jedná o informace, o kterých jsem se jinde nedočetl.

Osobně mám několik inkarnačních vzpomínek či zážitků z Atlantidy včetně rezonance se současností. Některé byly úžasné jako například plavání s velmi inteligentními delfíny, ale na druhé straně zážitky z katastrofického konce nebyly nijak příjemné nebo byly dokonce hrůzné.

Velké množství informací lze dohledat na internetu. Tyto informace jsou však často rozporné až zcela protichůdné, případně už na první pohled nevzbuzují příliš velkou důvěru. Zdrojem bývají channelingy či informace od různých mimozemšťanů. Je těžké odlišit, kdy se jedná o zavádějící zdroje a kdy se jedná o úmyslné desinformace jako je tomu u velké části vědy, která si říká historie.

Jeden z důvodů, proč jsou pro mnohé lidi informace o Atlantidě tak zajímavé, plyne z toho, že se často uvádí, že situace v dnešní společnosti je velmi podobná situaci před katastrofickým zánikem Atlantidy. Rovněž se tvrdí a já s tím souhlasím, že v současné době je zde inkarnováno mnoho bytostí či duší, které absolvovaly inkarnace v Atlantidě zejména z období jejího konce a dokonce se aktivně podílely ač neradi či nevědomky na jejím konci. Mnozí se zde nyní inkarnovali i z toho důvodu, aby nedošlo k opakování katastrofického konce civilizace.

Z pohledu soudobé oficiální vědy je důkazů o Atlantidě velmi málo, pokud ovšem by byli vědci ochotni informace, které jsou k dispozici, vůbec připustit jako důkazy. Základní informace pochází od řeckého filozofa Platóna, který informace převzal od řeckého státníka Solóna, který je měl získat od egyptských učenců - kněží při své návštěvě Egypta. Popisu Atlantidy od Platóna se věnovat nebudu, protože si jej každý může dohledat na internetu. Kromě toho existuje ještě několik starobylých map, kde je Atlantida zakreslena mezi Evropou a Amerikou a rovněž existuje mnoho informací takového charakteru, který oficiální věda neuznává ani jako indicie. Jsou to informace od lidí, kteří si vybavují své vzpomínky na inkarnace v Atlantidě, což je ostatně i můj případ.

Pravděpodobně největším a relativně nejdůvěryhodnějším zdrojem informací o Atlantidě je Edgar Cayce, kterému se říkalo spící prorok, který toho o Atlantidě sdělil při svých seancích poměrně dost.

Proslavil se zejména svými diagnózami, které získával a diktoval ve zvláštním stavu mysli podobném hypnotickému spánku. Za 43 let svého působení tak poskytl cca 8000 vesměs úspěšných informací o způsobu či formách léčení pro nemocné všeho druhu. Zajímavé bylo, že upozorňoval některé lidí, že i přes navrhnuté léčení se jejich stav opět zhorší, pokud nezmění způsob života.

Souhrn jeho "vzpomínek" na Atlantidu u nás vyšel pod názvem "Tajemství Atlantidy". Mnoho zajímavých informací je v knize Ivo Wiesnera "Atlantida - mýtus nebo zapomenutá historie?". Kromě toho mám doma ještě další 4 knihy o Atlantidě a pokud bude mít někdo hlubší zájem o dané téma, tak si je najde na internetu. Mnoho informací, i když ne zcela přímých, se vyskytuje v mýtech mnoha národů a tyto informace jsou v uvedených knihách obsaženy. Ivo Wiesner i v mnoha dalších svých knihách přisuzuje mnoho významných historických událostí a zejména katastrof působení planety Nimiru či Nibiru, která obíhá Slunce po velmi excentrické dráze. Tato planeta se údajně vrací do sluneční soustavy a blízkosti Země vždy jednou cca za 6 115 +- 100 let a způsobuje zde katastrofy velkého rozsahu a výrazně i ovlivňovala historii Země a Atlantidy včetně jejího zániku.

Atlantida sama o sobě je velice široké téma už jen z toho důvodu, že v různých podobách existovala přibližně 100 tisíc let, i když informace o době jejího trvání se také velmi liší. Přesto si dovolím téma ještě lehce rozšířit. Běžně máme tendenci mluvit o sobě jako o pozemšťanech a o ostatních bytostech ve vesmíru jako o mimozemšťanech, případně nadpozemšťanech. Toto označení je minimálně nepřesné v jednom bodě. Dle nejen mých informací se na Zemi pravděpodobně nevyvinula žádná bytost, kterou bychom mohli označit jako člověk z našeho dnešního pohledu. Pomíjím pro tyto účely to, že slovo vyvinul je v mém filozofickém konceptu problematické, protože vše je jedno ohromné vědomí a v podstatě vše je výsledkem tvůrčího aktu tohoto vědomí.

To znamená, že člověk či jakýkoliv jiný humanoid byl stvořen, což odpovídá i biblickému příběhu, i když poněkud ve zjednodušené a dalo by se říct zmaterializované podobě. Podle nejen mého názoru všechny bytosti na Zemi, které označujeme jako lidi, jsou důsledkem imigrace z jiné části galaxie či dokonce možná i z jiné galaxie. Například, jak jsem již několikrát uváděl, z hvězdného systému Vegy. Imigračních vln bylo více a součástí jednotlivých vln byly různé rasy.

Víru v existenci Atlantidy či vědění o její existenci má dnes už relativně mnoho lidí. Názorů na její polohu je více, i když převládá její umístění do Atlantického oceánu mezi Evropu a Ameriku. Odlišná umístění jako například oblast Středozemního moře, pobřeží Španělska, Antarktida i další exotičtější místa neodpovídají ani Caycemu, Platónovi, starým mapám, inkarnačním vzpomínkám mnoha lidí ani mým informacím. Jedním z hlavních důvodů, proč jsou hledána jiná místa, než uvádí Platón je to, že nejsou objevovány žádné zbytky po této velmi rozvinuté civilizaci, což je rovněž hlavním důvodem pro předpoklad její neexistence. V poslední době se však vyskytly zprávy o tom, že v moři mezi Azorskými ostrovy, které jsou dle mnoha informací zbytkem Atlantidy, byla objevena pyramida.

V této souvislosti je vhodné si uvědomit, že Atlantida, která byla v původní podobě kontinentem, existovala na naše poměry velmi dlouho - orientačně 100 tisíc let a po více katastrofách se stala ostrovem v podobě uváděné Platónem. Ivo Wiesner uvádí následující časové údaje.

Vznik hlavního kontinentu v roce 113 519, rozpad na 7 ostrovů v roce 27 909, zánik většiny ostrovů v roce 15 679 a konečný zánik Atlantidy v roce 9 564 vše před naším letopočtem.

Dle mnoha zdrojů a mých osobních zkušeností jsou pozůstatkem Atlantidy Azorské ostrovy s ostrovem Pico a nejvyšší horou Azor i Portugalska s názvem rovněž Pico. Azorské ostrovy byly pravděpodobně nejvyšším pohořím a Pico nejvyšší horou Atlantidy, a proto přes velký pokles celého ostrova Atlantidy zůstaly čnět nad mořem. Jako zbytky Atlantidy jsou označovány i další ostrovy v Atlantiku, ale Azory patřily k centrální části či centrálnímu ostrovu Atlantidy.

Proto, když vnímáme pojem Atlantida a zejména Atlanťané, je nutné si uvědomit délku jejího trvání, tj. cca 100 tisíc let. Představte si mluvit jednotně o Evropanech jako lidech, kteří obývali Evropu v průběhu 100 tisíce let. Například, když někteří autoři píšou o vědě, kultuře či architektuře Atlantidy, tak je to možné vztáhnout pouze na určité kratší časové období většinou z jejích pozdních fází. Představte si, kdyby někdo hovořil o současné vědě a kultuře v Evropě a vztáhl ji na období sto tisíce let.

Posuzovat obyvatele jedné země, kontinentu, planety či hvězdného systému podle jedné z jejich reakcí v nějaké historické události je opravdu hodně nepřesné. Klasická ukázka je, když se mluví o tak oblíbených Plejáďanech. Přitom Plejády jsou hvězdokupa skládající se z více než 1000 hvězd. Většinová představa Plejáďany vidí jako jednu z forem humanoidů. Přitom dle odhadů astronomů jsou hvězdy staré kolem 500 milionů let, takže není předpoklad, že by se tam měly vyskytovat inteligentní bytosti v souladu s našimi představami. To neznamená, že by se tam nemohl vyskytovat inteligentní život, ale zřejmě v jiných formách než jsme zvyklí, například jako energetické bytosti. Zajímavé je, že jedno z jmen Plejád jsou Kuřátka, což by mohlo naznačovat, že se jedná o mladé hvězdy, i když ten název dostaly dávno před informací astronomů o jejich předpokládaném stáří.

Podle více informačních zdrojů včetně mých byly humanoidní bytosti v počátcích Atlantidy jemnohmotnější struktury s nižší hustotou hmoty těla. Postupem doby se hustota zvyšovala a Atlanťané se stále více integrovali do hmoty, až se jejich těla téměř neodlišovala od našich. Otázkou zůstává, zda se později neinkarnovaly i odlišné duše. Jedna z variant je i ta, že postupně do Atlantidy přicházeli lidé z Hyperboreje, která se po jedné z kosmických katastrof stala neobyvatelnou. Část migrantů šla do Evropy, část do Atlantidy a část do severních oblastí Asie. Pokud jdeme počasové ose dále do minulosti máme těch informací méně, takže nejvíce informací je v souvislosti se závěrečnou fází a zánikem Atlantidy. Nelze si ovšem představovat pod závěrečnou fází nějakých dvacet let, ale spíše se jednalo o období v kategorii tisíců let.

V přibližně středním období Atlantidy, kdy krize společnosti se neprojevovala ani náznakem, byla společnost uspořádána a fungovala z našeho pohledu jako ideální společnost a pro mnoho dnešních lidí by se jevila spíše utopie. Společnost nebyla zdaleka tak technologicky zaměřená a posedlá růstem a vývojem. Harmonický život byl ovlivněn i v té době existující harmonií energií jin a jang, což se projevovalo i na řízení společnosti. Jednalo se o klasické uspořádání zjednodušeně označované jako systém vladař a kněžka. Tyto dvě funkce měly specificky a vzájemně provázaně vymezený rozsah svých kompetencí, které se vzájemně doplňovaly a ovlivňovaly. Například jednou z velice důležitých kompetencí kněžky byl podíl na výběru vladaře. K tomu, aby se někdo stal vladařem, musel být obdařen velkou dávkou moudrosti, a to, aby takový člověk byl vladařen zvolen, zajišťovala svými senzibilními schopnostmi právě hlavní kněžka. Vzhledem ke svým schopnostem, ke kterým byla od dětství cvičena, připravována a byla vybírána jako nejlepší z nejlepších, zajišťovala, aby u vybraného vladaře nehrozilo sebemenší zneužití moci nebo agresivita, které by mohly ohrozit harmonický chod celé společnosti. Kněžka byla připravována na to, aby byla schopna pohlédnout do nejhlubších zákoutí mysli a duše.

Tento systém fungoval na všech úrovních až po celou Atlantskou říši. Atlanťané v této fázi měli také odlišný přístup k výkonu mocenských funkcí. Pro ně to znamenalo především velkou odpovědnost a ne touhu po moci či majetku, takže o tuto funkci či jiné funkce zajišťující chod společnosti nebyl politický boj. Pro řídící činitele to byla spíše zátěž než výsada. Odpovědnost je to sice i dnes a mnozí politici o ní stále hovoří, ale výsledek je zcela jiný. I ti nejvíce uznávání politici včetně našeho Masaryka měli své stinné stránky a neubránili se určité deformaci mocí. Masaryk uplatňoval své mocenské vlivy výrazně nad rozsah pravomocí daných jeho funkcí presidenta. Mluvit o ostatních našich presidentech asi nemá v této souvislosti ani smysl.

Dle mého názoru jednou z příčin morálního úpadku Atlantidy bylo to, že došlo k výraznému narušení harmonie jin a jang ve prospěch jangových energií a ve prospěch vladaře. Vliv hlavní kněžky se omezil v podstatě už jen na spolupráci při výběru vladaře, ale i v této oblasti docházelo k manipulacím a používání magie. Kněžky jako instituce sice v závěrečných fázích stále fungovaly, ale už se jednalo spíše jen o formální působení. Také se jim nedařilo zabránit úpadku společnosti a výběru vyloženě negativních černomagických vladařů, kteří již byli posedlí touhou po moci, po ovládání jiných bytostí a jiných civilizací na planetě, nebo dokonce i jejich zničení. Toto narušení harmonie jin a jang mělo pro lidstvo na Zemi katastrofální následky, a proto jedním z hlavních úkolů v dnešní době je obnova této harmonie, což se bohužel zatím ve větší míře neděje.

Když mluvím o disharmonii jin a jang, tak v souvislosti se zánikem Atlantidy, o kterém budu ještě mluvit podrobněji a který byl katastrofou celoplanetární, zbytky lidstva, které katastrofu přežily se dostaly do situace, kdy jejich hlavním úkolem byl boj o holé přežití. Je do značné míry logické, že v té době k přežití (snad s výjimkou rozmnožování) sloužily především jangové energie. Následkem toho se změnilo harmonické uspořádání vladař + kněžka na uspořádání vladař + kněz či náčelník + šaman s převládající rolí vladaře, a toto uspořádání zůstalo bohužel až do dnešní doby. I v oblasti tzv. duchovna, když se porozhlédneme po světově uznávaných učitelích, tak jsou to téměř všichni mužové.

V poslední době se situace částečně mění, ale nejsem si jist při shlédnutí některých vystoupení na internetu, zda uctívaní guruové - ženy jsou nositelky jinových energií. Na mě tak rozhodně některé nepůsobí, ale nebudu uvádět žádná jména, protože bych je musel poznat osobně, abych mohl říct svůj názor.

Z historie mě napadá jediná výjimka, a to je Helena Blavatská, i když samozřejmě uznávám, že neznám zdaleka všechny osobnosti v této oblasti. Všichni ostatní jsou muži. Ovšem tak, jak jsou některé ženy nositelky jangových energií, tak se nedá vyloučit, že i někteří muži jsou nositeli jinových energií.

Když se bavíme o význačných bodech historie společnosti, ale i naší osobní historie, tak doporučuji nezapomínat, že existuje několik, nebo mnoho úrovní a události historie mají více příčin právě z různých úrovní. Neexistuje jen jedna příčina, která se nám jeví zjevná, ale existuje více příčin či účelů každé události. Například, když se bavíme o Atlantidě, tak by se dalo říct, že přiletěla Nibiru a zničila Atlantidu (což není moje verze) a není nutno se bavit o jiných příčinách. Prostě odehrála se náhodná kosmická událost. Jenže náhody neexistují a vůbec již ne při katastrofách takového rozsahu.

Obecně mám tendenci nepřisuzovat některým jevům nebo událostem pouze jednu příčinu. Klasickým příkladem pro mě jsou starobylé artefakty nezapadající do oficiální historie, které podle soudobé vědy nemohly existovat, protože je neměl kdo vybudovat s úrovní technologií, jakou věda té době přisuzuje, protože tehdejší lidé tak mohli maximálně utloukat mamuta oštěpy a pazourky. Přitom jsou objevovány stavby, které nejsme se současnými technologiemi v dnešní době schopni realizovat.

Jsou tendence mnoha badatelů, jejichž čelným představitelem je nebo byl Däniken (uvádím "byl", protože neznám všechna jeho díla zejména ne z poslední doby), vidět v nich díla mimozemšťanů nebo díla postavená za pomoci technologie mimozemšťanů. Pokud pominu, že všichni lidé jsou původem mimozemšťané, tak jsem přesvědčen, že mnoho těchto nezařaditelných artefaktů je výsledkem činnosti pozemských civilizací, z nichž některé byly i na podstatně vyšší úrovni, než je naše dnešní.

To se týká i různých informací z bájí a mytologie mnoha národů. Například mnohé národy Ameriky mají ve svých bájích informace o bozích běloších, které byli jejich učiteli, což dle mého názoru nebyli (nebo nebyli jen) příchozí z jiných planet, ale příslušníci jiné vyspělé pozemské civilizace. Mimo jiné se mohlo jednat i pozemšťany, kteří opustili planetu Zemi před katastrofou a po uklidnění podmínek, což dle jedné informace trvalo cca 1600 let se vrátili zpátky na Zemi a předávali lidem informace pocházející z doby před katastrofou, které sloužily především k přežití a rozvoji,. Informace mohly být nejen technologické, ale mohlo se jednat i o informace o předchozí historii planety, které mohly být a pravděpodobně byly během těch 1600 let již značně zdeformovány.

Tyto informace se dochovaly až do dnešní doby v podobě mýtů, i když mnohá společenství je nevnímají jako mýty, ale jako historické události a oficiální věda z nich udělala pouhé báje vzhledem k jejich rozporu s oficiální historickou vědou. Naštěstí pozice oficiální historie začínají být čím dále hůře obhajitelné. Obtíže mýtů bývají často v jejich problematické chronologii a dle názoru mnoha badatelů splývají některé události v jednu, i když byly od sebe významně časově vzdáleny. K tomu přispělo nepochybně i to, že mnohé civilizace nevnímají a nevnímali čas jako lineárně plynoucí, ale spíše jako cykly, takže absolutní časová vzdálenost pro ně nejen neměla takový význam, ale nebyly schopny ji určit. Samozřejmě, že svůj vliv na zkreslení má i to, že historii píšou vítězové.

Jedna z teorií říká, že vše, co kdy lidé vymysleli nebo si dokázali představit se někde ve vesmíru či Teoversu realizuje, je realitou. Nedá se tak napsat skutečná sci-fi, protože se vlastně nejedná o fikci, ale o popis nějaké alternativní reality. Pro plné pochopení této myšlenky a za předpokladu, že uznáváme myšlenku, že vše je jedno ohromné vědomí, které můžeme nazývat například Teoversem nebo Bohem je dobré si uvědomit, co to vlastně ta realita v Teoversu je. Jakákoliv realita je bdělým snem, nebo myšlenkou nebo představou Boha. Pokud jsme schopni alespoň částečně připustit, jak nekonečně vědomí či představivost Boha přesahuje naše vědomí či představivost, není již obtížné přijmout myšlenku, která je rovněž mnohokráte citována, že mnohovrstevná realita mnohonásobně až nekonečně přesahuje naši představivost či fantazii. Vše, co si všichni lidé (a klidně se dá říct i všech věků) dokázali či dokážou představit je jen zcela nepatrným zlomkem reality.

Můžeme mít pocit, že naše myšlenka není součástí fyzické reality a nemůže ji tudíž ovlivňovat. Veškerá realita a vše, co se děje, však není vlastně nic jiného než myšlenka, bdělý sen Boha, protože vše je jen vědomí. Proto i naše myšlenky jsou součástí reality a svým způsobem jsou i činem, který ovlivňuje naši fyzickou realitu.

Když se zabýváme příčinami zániku Atlantidy z více úrovní, tak se nelze vyhnout poměrně zásadní otázce, co bylo příčinou poklesu morálky společnosti, která ve své předchozí podobě se nám zdá téměř utopická. Jedna z možných variant je příchod nové rasy na Zemi a její postupná imigrace do Atlantidy. Některé informace naznačují, že se jednalo o rudou rasu, to jest ty, kterým dnes říkáme indiáni. Původní obyvatelstvo středního období Atlantidy mělo být bělošské, které se na Atlantidu přesunulo po kosmické katastrofě, která učinila neobyvatelnou Hyperboreu. Například mimo jiné podle Ivo Wiesnera se jednalo o předky pozdějších Slovanů a Keltů, což byla poměrně dost mírumilovná rasa, která žila v míru a harmonii. To se nevztahuje na celou bílou rasu, protože agresivita a určitá bezohlednost Anglosasům a Germánům zřejmě nechybí. Ti se však v té době na Zemi zřejmě ve významné míře nevyskytovaly. Rudá rasa byla bojovnější a agresivnější, což není nutno vždy chápat pouze jako negativní vlastnosti. Ve vesmíru existují bytosti a civilizace, které se raději nechají zabít, než by zabily, což se zdá mnoha lidem a zejména těm, kteří nevěří na reinkarnace, jako nepochopitelné. Na druhé straně jsem přesvědčen, že existují lidé, pro něž představa někoho zabít je natolik vzdálená, že pro podobné civilizace pochopení mají.

Z pohledu vyšší úrovně či roviny poznání je možné se dívat na věc tak, že ty bytosti, které řídí experiment Země a mnoho indicií nasvědčuje tomu, že se skutečně jedná o experiment, chtěli geneticky posílit obranyschopnost humanoidních obyvatelů Země, protože Země byla často v ohnisku vesmírných válek.

Existují názory, že Země se nalézá v hraničním pásmu mezi sférami vlivu dvou velkých galaktických říší. Jedna z nich, u které převažují civilizace humanoidního charakteru je údajně Galaktická federace a druhá, která je převážně reptiloidního charakteru je údajně Federace vnitřního okruhu. Překlad do lidštiny může být hodně nepřesný.

Jak dobře známe z naší historie, hraniční oblasti jsou místem častých konfliktů a i prostor Sluneční soustavy a Země toho byl svědkem. K tomu bych rád podotkl, že Země je minimálně na poměry naší galaxie velmi zajímavou planetou a snad by se dalo říct i krásnou s velkou různorodostí životních forem. Jako obyvatelé Země si neuvědomujeme, že ve vesmíru existuje mnoho planet typu Duny ze scifi shodného jména či některých nehostinných planet ze Starwars. Také existují i trestanecké planety, na které se bohužel pro ně asi inkarnují někteří lidé s nízkými vibracemi po přechodu planety Země a lidstva na vyšší kvantovou úroveň vědomí. Jistě každého napadnou některá jména.

Zájem na ovládnutí Země je pochopitelně velký a zřejmě výrazně větší než zájem na ovládnutí lidstva.

Když se vrátím k původnímu tématu rudé rasy, tak migrace rudé rasy do Atlantidy z kosmu na planetu Zemi a posléze z okolních zemí do Atlantidy, velmi zhruba a nepřesně někdy kolem roku 30 000 let př. n.l. byla logickým vyústěním snah vyšších bytostí o ovlivnění genofondu a zároveň i přirozeným stěhováním národů do velkých vyspělých říší s vyšší životní úrovní. To ostatně můžeme pozorovat i dnes, kdy je silná imigrace do Evropy a Severní Ameriky. Proces v dobách Atlantidy však byl jako ostatně mnoho dalších procesů nesrovnatelně pomalejší než je tomu dnes. Migrace rudé rasy z vesmíru a do Atlantidy a míchání genofondu bílé a rudé rasy v Atlantidě, což však mohlo být záměrem vyšších sil, měla za následek zhoršení genofondu obyvatel Atlantidy ve smyslu ztráty jejich mírumilovné a neagresivní povahy a snížení jejího předchozího rysu neútočení a neovlivňování dalších civilizací.

V závěrečné fázi Atlantidy (což si ale nelze představit jako dnes v časových kategoriích desítek či maximálně stovek let) docházelo k rozvoji technologií, zejména dopravních prostředků a zbraňových systémů, které fungovaly na jiné pravděpodobně nám (míněno běžným lidem, kam však zařazuji i vědce) neznámé bázi. Mělo se jednat o energie krystalů a jiných energetických útvarů jako jsou například pyramidy.

Pyramidy jsou ohromné přijímače a zdroje energie, což zřejmě byl jejich hlavní účel. Rozhodně se nejednalo o hrobky faraonů či jiných vladařů, jak se nás snaží oficiální věda přesvědčit. Problém pro vědu spočívá v tom, že mnohé pyramidy tady byly dávno před faraony a jsou zřejmě po celé zemi.

Spolu s rozvinutými technologiemi včetně zbraňových systémů a ostatními mocenskými prostředky se Atlanťanům dařilo ovládat i okolní území ve formě, kterou bychom nazvali dnes koloniemi, i když to není úplně přesné. Základním konfliktem Atlantidy byl konflikt s říší, která byla umístěna v Asii (dle údajů Ivo Wiesnera v oblasti Indie, ale dle mých informací se rozkládala minimálně v určitém časovém údobí i v oblastech dnešního Ruska). Tato civilizace byla duchovní, neagresivní povahy, což zvýhodňovalo vojska Atlantidy. Jednalo se o dlouhodobý konflikt, ve kterém byla dlouhou dobu Atlantská říše úspěšná, ale nakonec bylo její agresivní úsilí odraženo, protože byly pro tyto účely vyvinuty nové zbraňové systémy. Indické manuskripty uvádějí, že byly předány bohy, což mohli být spřátelení mimozemšťané.

V závěrečné fázi došlo k tomu, že se Atlanťané, (přesněji jejich agresivní část sestávající především z příslušníků rudé rasy a používající již k ovládání druhých černou magii - využití energie krystalů a pyramid bylo do určité míry podmíněno mentálním ovládáním těchto sil), rozhodli zničit nepřátelskou východní říši, která jim bránila v ovládnutí Země. Jen pro doplnění - pyramidy jsou všude po celé planetě.

Nověji jsou objevovány v Bosně a na Krymu, ale jsou i v Česku, jenže jsou hodně staré a zarostlé vegetací, takže vypadají pouze jako nějaké kopce a někdy ani to ne.

Ke zničení svého nepřítele hodlali Atlanťané využít velký výron energie koncentrované na nepřátelské území. Otázkou je, jak dalece na tom měli zájem i jiné mimozemské civilizace, které chtěly s pomocí Atlanťanů získat Zemi pro sebe. Byl naplánován útok, který by se dal přirovnat byť velmi vzáleně k útoku Harpem či obdobným zařízením, i když v době Atlantidy se pravděpodobně nejednalo o zařízení na bázi elektromagnetismu.

Ve virtuální realitě, což je i naše realita, je více úrovní a tomu odpovídajících i více úrovní bytostí včetně těch, které z našeho pohledu a vzhledem k jejich schopnostem ovládat 3 D realitu, bychom mohli přirovnat k bohům. Na některé vyšší úrovni a je obtížné upřesnit na jaké, třeba na úrovni Galaktické federace, ale spíše na úrovni vyšší, bylo rozhodnuto, že vývoj Atlantidy včetně záměru na zničení východní říše neodpovídá záměrům, které tyto bytosti se Zemí mají, a proto bude připravovanému útoku zabráněno.

Byla pro tyto účely vytvořena speciální obranná zbraň, kterou je si možno představit jako energetický štít ve tvaru paraboly, jehož cílem bylo zabránit energetickému útoku na východní říši. V podstatě funkce tohoto štítu byla taková, že energii odrazil zpět na Atlantidu a vzhledem k parabolickému tvaru štítu ještě v koncentrovanější podobě. Atlantští vojenští vědci, když po vyslání impulzu došli k závěru, že nedochází ke kýženým účinkům, energii ještě zesílili až na možnou horní mez v domnění, že prorazí štít, o němž však neměli přesné a možná, že ani žádné informace. Následně došlo ke zpětnému rázu, který byl tak silný, že až na drobné ostrůvky došlo k potopení celého ostrova Atlantidy do Atlantického oceánu. Ten úder byl tak silný, že došlo dokonce k proražení zemské kůry, takže velká část původní Atlantidy je pravděpodobně dokonce pod dnem dnešního oceánu. Podle vědeckých měření je také v této oblasti údajně nejslabší zemská kůra v porovnání s jiným oblastmi všech oceánů.

Ani v závěrečných fází Atlantidy nebylo vše jen černé, protože i tam vzhledem k polarizaci byly síly, které s vývojem směrem k vnější, ale i vnitřní agresivitě nesouhlasily. Byly tam i bytosti, které vnímaly, kam vše směřuje a vzhledem ke svým jasnovidným schopnostem očekávaly katastrofický vývoj. Je možné či pravděpodobné, že se dokázaly napojit na informační pole paralelní reality - budoucnosti a informace o energetickém šítu měly. Přes všechna varování tomu vládnoucí černí mágové nevěřili, protože se domnívali, že se jedná o účelově podané informace sloužící k zabránění vojenské agrese, které se nechtěli vzdát. Přesvědčení tehdejších vládců Atlantidy o jejich technologických možnostech a magických schopnostech bylo tak silné, že si mysleli, že si mohou dovolit vše. Kromě toho situace podobná té dnešní dozrávala do stavu, kdy začínalo být zřejmě, že další plynulý vývoj přinese ztrátu jejich moci, protože se proti nim zvedalo mnoho odpůrců jak z řad Atlanťanů, tak i kolonií či dalších okolních národů.

Bytosti, které předvídaly negativní vývoj včetně totální katastrofy začaly i se svými přáteli včas opouštět Atlantidu a tyto jejich skupiny se staly zárodky příštích nám již známých civilizací. Emigrační skupiny se vydaly do Ameriky, Evropy a severní Afriky a vytvořily spolu s místními domorodci nové civilizace. Část jich opustila planetu, protože existující dopravní prostředky nebo možná dopravní prostředky spřátelených mimozemšťanů to umožňovaly. Po té přežívaly buď v blízkém kosmu na kosmických lodích nebo na planetách jiných hvězdných systémů. Mars už byl v té době podle dostupných informací neobyvatelný.

Dle některých zdrojů doba potřebná k uklidnění podmínek na Zemi trvala 1600 let, ale dle mých informací byla tato doba podstatně kratší. Po uplynutí této ať už krátké či delší doby se někteří vrátili na Zemi a přinesli lidem, kteří přežili informace a vědomosti, které začínaly být postupně zapomínány, včetně informací o historii Země.

Jako jednu z variant vidím možnost, že předávané vědomosti byly toho druhu, aby zajišťovaly přežití nebo relativně kvalitní život, ale neumožňovaly rozvoj jakéhokoliv druhu zbraní (zejména typu zbraní hromadného ničení i v rámci dlouhodobého výhledu) kromě zbraní typu luky a šípy a opakování negativních aspektů Atlantidy. Některé nám již známé civilizace si cíleně vybraly cestu netechnologického rozvoje. Například v Jižní Americe šly až tak daleko, že odmítly takový technický prostředek jako je kolo, protože se zdá nereálný předpoklad, aby vzhledem k jiným technologiím, které používaly, nedokázaly vyvinout kolo byť i jen k dopravním účelům. Pravděpodobně se obávaly, že použití kola by byl takový skok ve vývoji, že se mu bránily. Rovněž se nedá vyloučit, že původní důvod odmítnutí používání písma byl obdobný. Vývoj lidského mozku či mysli je do značné míry ovlivňován tím, zda se používá písmo či nikoliv, popřípadě jaké písmo se používá. Byla to opět jedna z věcí, která omezovala technologický rozvoj. Příkladem jsou u nás tak oblíbení Keltové.

Když se podíváme na podmínky vlastního katastrofického zániku Atlantidy, tak nutně musíme dojít k závěru, že se jednalo o katastrofu celosvětovou, pro což je mnoho důkazů v mýtech snad všech národů světa. Podle dostupných informací (například starobylých map) se dá předpokládat, že v závěrečné fázi měl ostrov Atlantida velmi hrubým odhadem přibližně 2 000 km v průměru. V porovnání s průměrnými nadmořskými výškami současných kontinentů se dá předpokládat, že průměrná nadmořská výška Atlantidy nebyla nižší než 300 m. Pokud jsem neučinil nějakou významnou chybu v počtu nul, tak vychází, že celkový objem hmoty Atlantidy nad mořem byl cca 1 milion krychlových km.

Vzhledem k tomu, že v podstatě až na velikostně nepodstatné ostrůvky jako jsou Azory šla celá Atlantida pod vodu, tak se musely vytvořit obrovské tsunami, které oběhly celou planetu a to nejspíše několikrát. Tyto tsunami dle některých výpočtů mohly být vysoké i dvě stě či tři sta metrů. Vodní masy například protrhly Gibraltar a zaplavily Středozemní moře, které v té době nebylo spojeno s Atlantikem a hladina moře údajně stoupla o 150 m, pro což jsou snad i vědecké důkazy. Velmi pravděpodobně pak vhledem k obrovskému množství vody, které se dostalo do ovzduší i mimořádně dlouho pršelo v podstatě po celé planetě.

Vlivem této ohromné celoplanetární katastrofy došlo po celé planetě k radikální regresi ve vývoji společnosti a lidstvo de facto začínalo znovu. Paradoxně nejlépe z katastrofy vyšly národy, které žily tak zvaně primitivním způsobem života v souladu s přírodou, protože pro ně se podmínky kromě přechodného období zase tolik nezměnily. Ostatně velmi podobně by to dopadlo s různými typy civilizací i dnes. Takže to, co je nám historickou vědou předkládáno jako výsledek evolučního vývoje lidstva v době cca před 12 tisíci lety a s tím související používání primitivních nástrojů bylo v podstatě důsledkem celoplanetární katastrofy.

Nyní mírně odbočím. Všimli jste si, že je minimálně velkých film či seriálů o Atlantidě (pomíjím seriál Hvězdná brána Atlantida, který s původní Atlantidou nemá kromě názvu téměř nic společného), přestože je to velmi zajímavé téma s téměř nekonečnými možnostmi různých příběhů? Lidstvo si prostě nemá vzpomínat na Atlantidu, protože pak je celá dosavadní oficiální historie postavená na hlavu.

Jen pro zajímavost uvádím, že na uvedený seriál jsem byl upozorněn, protože jednou z významných postav je tam Čech doktor Zelenka.

V době Atlantidy nebyla naše planeta tak zalidněná jako dnes. Kromě toho situace byla odlišná ode dneška v tom, že existovaly oblasti s vyspělou civilizací, ale většina obyvatel planety žila víceméně netechnickým způsobem života s daleko nižší technologickou úrovní. Dalo by se to přirovnat k situaci, jaká na Zemi panovala orientačně před sto či sto padesáti lety, kdy byly celé ohromné oblasti zejména v Africe a Jižní Americe, Austrálii apod. obývány civilizacemi zcela netechnickými. A do doby anexe Severní Ameriky a Kanady bílými Evropany byla stejná situace i tam. Ovšem kromě Atlantidy v závěrečné fázi však nebyla taková tendence ovládání či ovlivňování ostatních civilizací těmi vyspělejšími.

Po katastrofě došlo zřejmě záměrným působením vyšších vnějších vlivů ke značnému zkrácení délky života, což v rámci experimentu Země dává možnost mnohem rychlejšího vývoje prostřednictvím genetických změn. Je tu určité podobenství se zvířaty, které jsou používány k laboratorním experimentům, což jsou nejčastěji myši vzhledem k jejich schopnosti velmi rychlé reprodukce.

Velká většina duší z Atlantidy prošla před současnou inkarnací mnoha dalšími inkarnacemi, během kterých si některé čistily své "karmické hříchy" a procházely vývojem. Nyní se tyto duše zde inkarnovaly mimo jiné proto, aby zabránily opakování nové Atlantidy s katastrofickým koncem. Většina těchto duší má velmi kladný vztah k technice, což ovšem neznamená, že jsou připraveny technologie zneužívat.

Z pohledu vyšších úrovní poznání než jsou nám běžně dostupné je možné se na historii Země dívat tak, že Země včetně jejich obyvatel, což nejsou jen lidé, je součástí jakéhosi experimentu. Podle mých informací byla původní bílá veganská rasa velmi mírumilovná, neagresivní a nebojovná, což v okolním galaktickém prostředí (jak jsem uvedl výše), ve kterém se Země vyskytuje, nebylo jednoduché.

Při podobnosti současné situace s fází před zánikem Atlantidy rychlost technologického rozvoje absolutně neodpovídá rozvoji morálky a etiky společnosti a lidí. Technologický rozvoj v posledních cca 200 letech na Zemi je neuvěřitelně rychlý a v normálních podmínkách v okolním vesmíru naší 3 D reality se nikde (nebo téměř nikde) neodehrává. Když porovnáme technologický rozvoj od roku 0 do roku 1800 a od roku 1800 do dneška, tak je to téměř neuvěřitelný rozdíl. Nepochybně se tak děje za přispění vnějších sil a inteligencí. Důvodů je opět nepochybně více z různých úrovní.

V Atlantidě byla situace relativně podobná v tom, jak se rozevíraly nůžky mezi technologií a morálkou, ale odlišná byla v tom, že technologický vývoj sice nešel takovým tempem jako dnes, ale na druhé straně docházelo k velkému zhoršování morálky společnosti a zejména jednotlivých vlivných lidí včetně rozvoje černé magie.

Jedno však měla obě období společné a tou byla a je intenzivní polarizace společnosti, o čemž jsem už mnohokráte psal.

Kdo má rovněž srdeční vztah k Atlantidě, tak ho možná osloví písnička, kterou jsem složil a velmi zjednodušeně nahrál. Poslechnou si ji můžete na adrese:


https://www.youtube.com/watch?v=hObBSh3mvTk

Miroslav Zelenka

miroslav-zelenka.cz


 

Súvisiace:

Atlantída
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/atlantida

Výber MIROSLAV-ZELENKA.cz
http://www.cez-okno.net/rubrika/vyber-miroslav-zelenkacz

 


Editoriál: SKRYTÉ ZNALOSTI

$
0
0

Tie priťahovali odjakživa. Ľudia boli a sú ochotní podstúpiť neuveriteľné veci, aby vedeli viac. Obzvlášť vyhľadávané sú znalosti, ktoré nie sú bežne dostupné. Tak nejak automaticky sa predpokladá, že to očiam skryté je dôležitejšie, ako to zjavné. Že to, za čo sa platia veľké sumy, je hodnotnejšie.

 

Niekedy sú príčiny utajenia čisto pragmatické a niekedy sa so zvedavosťou vyložene kalkuluje. Je jasné, že nie všetky znalosti sú určené pre každého. To, že je niečo „tajné“ ale ešte nemusí znamenať, že je to aj duchovne hodnotné.

›› Minule sme sa venovali hudbe ukrytej do výzdoby katedrály a úvahám o „skrytej vede“. Ako je to v skutočnosti?

Odpovede treba hľadať u najvyšších autorít. Dnes sa budeme venovať osobnosti, ktorá má na snahách o pochopenie katedrál vskutku leví podiel. ►Rozhodne väčší, než je bežne známe.

Asi ste už počuli o Fulcanellim – ›› „Tajemství katedrál“ je kultové dielo, ktoré asi nesmie chýbať v knižnici žiadneho správneho mystika. Je faktom, že práve v období, keď sa kniha rodila, stretával sa de Lubicz s Fulcanellim a trávili čas rozhovormi o katedrálach, na ktoré bol de Lubicz, ak sa to dá tak povedať, expertom. ›› Kto teda stojí za týmto literárnym zázrakom? A prečo Fulcanelliho ďalšie dielo, hovorí sa, „až tak nezaujalo“?

›› René Adolphe Schwaller de Lubicz.

Kiežby sa diela tohto alsaského génia dostali do osnov akademického školstva! Ak menovať niekoho, kto prelomil obrovskú bariéru skostnateného oficiálneho prístupu k odkazu Egypta, tak je to určite tento matematik, ktorého, vďaka Bohu, priviedla k záujmu o Egypt manželka. Vytvorili tím, aký nemá v egyptológii obdobu. A v celom diele je túto rodinnú atmosféru silno cítiť. Veľkú úlohu zohrala i dcéra, vďaka ktorej výtvarnému talentu a systematickosti máme k dispozícii kvalitné obrazové spracovania.

Nesmierne precíznym spôsobom zanalyzovali Chrám v Luxore, doslova zmerali, popísali a zakreslili „každý kameň“! Toto impozantné dielo „Chrám v človeku“ má vyše tisíc strán a je dostupné v originále i ›› na tejto adrese. Ktovie, či by sa táto perla nestratila v mori kníh o Egypte, nebyť úprimného obdivu Johna Anthonyho Westa, ktorý sa na de Lubicz často odvoláva a má ho vo veľkej úcte. A nezabúdajme, že ›› JAW je najvýznamnejším súčasným egyptológom.

Od čias Schwallera de Lubicz a Johna Anthony Westa hovoríme o symbolistickom prístupe, teda o interpretácii symbolov, vďaka ktorým sa vynára obraz Egypta, aký súčasná spoločnosť nepozná. Hovorí sa, že každý vidí to, čo je schopný vidieť. Schwallerovi de Lubicz sa odhalili súvislosti, ako žiadnemu z novodobých egyptológov.

A tu je citát, na ktorý som odkazoval v úvode:

„Ezoterizmus by nemal byť chápaný ako rébus alebo tajné písmo, ale skôr ako „duch listu“ – t.j. takpovediac to, čo nemôže byť prepísané jasne nie preto, že by tu bola túžba ukryť to, ale kvôli nespôsobilosti „cerebrálneho“ intelektu pochopiť to.
Povaha prostriedkov zápisu tohto ezoterizmu, by teda bola taká, že sa zameria na schopnosti čitateľa. Ten ho bude čítať a rozumieť mu v závislosti na svojich vlastných schopnostiach, či už bežných alebo vyšších (intuícia, priestorové vízie). V podobenstve a architektúre skutočného chrámu každý uvidí, čo vidieť môže: pomôcku, estetiku, mýty a legendy, filozofické princípy, alebo víziu materiálnej a spirituálnej genézy. V prípade faraónskeho chrámu musíme vždy najprv skúšať presne určiť, aká téma je zdôraznená.“
Schwaller de Lubicz: „Chrám v človeku“ 1949

 

Takže – nič nie je SKRYTÉ pripravenému?

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 

Diela Schwallera de Lubicz v angličtine:

›› The Temple of Man
›› The Temple in Man: Sacred Architecture and the Perfect Ma
›› Sacred Science: The King of Pharaonic Theocracy
›› Symbol and the Symbolic: Ancient Egypt, Science, and the Evolution of Consciousness
›› The Egyptian Miracle: An Introduction to the Wisdom of the Temple
›› Esoterism and Symbol
›› A Study of Numbers: A Guide to the Constant Creation of the Universe
›› Nature Word

›› Isha Schwaller de Lubicz – diela v angličtine (manželka Schwallera de Lubicz)

›› Lucie Lamy – diela v angličtine (dcéra Schwallera de Lubicz)


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

Schwaller de Lubicz
http://www.cez-okno.net/r-a-schwaller-de-lubicz

JAW INTERVIEW!
http://www.cez-okno.net/clanok/jaw-interview

O mýtoch v egyptológii
http://www.cez-okno.net/rubrika/o-mytoch-v-egyptologii

 


Hyperborea: bájná země severu

$
0
0

Ve svých minulých článcích věnovaných historii světa jsem se několikrát zmínil o Hyperborei. Pevnině, která se podle starověkých legend měla v dávné minulosti nacházet někde v oblastech severního ledového oceánu. Vedle Atlantidy v Atlantiku a země MU v Tichém oceánu měla představovat jednu z tří zaniklých pevnin.


O Hyperboreji (někdy je nazývaná Thule) se zmiňují především řecké mýty a legendy. Byla domovem řeckého slunečního boha Apolona. Řečtí Achaiové, kteří založili mykénskou kulturu byli okolními národy nazýváni Danaové. Jejich stavby byly označovány jako kyklopské, tj. postavené obry.

 

Je to zajímavé, že podle starých irských keltských legend dorazili Danaové do Irska ze severu, na počátku jedné z civilizačních epoch minulosti. Byli velkých rozměrů a měli bílou pleť a světlé vlasy. Jejich pravlast byla tvořena čtyřmi ostrovy a existovala zde vyspělá civilizace. Danajci byli označeni za nositele hlubokých znalostí a vědění.

O severské pevnině hovoří severské, germánské, slovanské a indické mýty. Je považována za pradomov arijské-indoevropské rasy.

Hyperborea podle legend existovala v době, kdy severní pól ležel úplně jinde než dnes. Měla mírné a teplé klima ve kterém se dobře dařilo vegetaci a zvířatům. Zanikla během jednoho z kataklyzmat, kdy došlo k posunu zemské osy. Pevnina se ponořila do moře a zbyly z ní jen ostrovy, které sevřel sníh a led.

Na celém světě existují četné příběhy lidí, kteří prožili narušení časoprostorové kontinuity. Náhle se propadli do minulosti, nebo budoucnosti. K dvěma takovým případům možná došlo i na dalekém severu.

Prvním je zážitek Olafa Jansena, finského rybáře z 19. století.

Jednoho dne na své lodi zamířila se svým otcem přímo k severu. Když už rybářský člun pokračoval třetí den ve své cestě, probudil Olafa otcův křik, aby pomohl stáhnout plachty. Z té chvíle si pamatoval, že všude kolem jejich lodi byla skličující mlha, černá jako egyptská noc a zároveň bílá jako vrchol oblaku, která se mísila s obrovskými sněhovými vločkami. Několik hodin muži bojovali s lodí, která se sebou házela a točila se, jako by jí svíral vír. Pak se dostali do klidnějších vod a Olaf si všiml podivného útvaru na obloze: Slunce svítilo pod takovým úhlem, jako bychom byli v jižních zeměpisných šířkách, a ne na Dalekém severu. Točilo se dokola a stoupala stále výš, čas od času jej zakrývala mlha, avšak stále prokukovalo krajkami mraků, jako nějaké hněvivé oko osudu chránící severní končiny planety. V dáli napravo od nás dopadaly paprsky na ledovce a vytvářely ohňostroj nesčetných barev a tvarů, zatímco pod námi bylo zeleně zabarvené moře a nad námi purpurově rudá obloha. Tím však výčet podivností nekončí. Olaf náhodou ochutnal několik kapek mořské vody a zjistil že je sladká. Lodní kompas se zbláznil a přesto že už dávno měli bát v oblastech za severním pólem ukazovala střelka k severu. Během dalších 15 dnů, které v tomto kraji strávili zjistili, že jsou zde oblasti s rychle tekoucími řekami, překrásnými stromy a bohatou florou. Po řadě dnů, které Olaf a jeho druzi strávili v končinách, které na severu podle našich končin nejsou, loď ztroskotala a Olafa, který se nějak ocitl v ,,normálních zeměpisných šířkách“ zachránila skotská velrybářská loď Arlinngton. Po návratu domů Jansenovi nikdo nevěřil a byl na 28 let internován v blázinci.

Druhý je zážitek amerického letce admirála Byrda. Roku 1947 podnikl průzkumný let nad severním ledovým oceánem. Údajný záznam z průběhu letu o kterém díky příkazu z vyšších míst nesměl hovořit zní takto:

Pod námi je ledová pustina. Vidíme náznaky nažloutlého zabarvení… ...Také načervenalý purpur. Vysíláme zprávu o zvláštním zbarvení sněhu a ledu pod námi. ...Magnetický kompas i gyroskop se začínají otáčet a třást. Nejsme schopni udržet směr podle přístrojů… Po dvaceti devíti minutách letu se objevuje malépohoří vysoké asi 2950 stop. Přesto, že se nacházejí v končinách věčného sněhu a ledu objevují se pod nimi rozsáhlé lesy: Měním výšku na 1400 stop a dělám ostrou otáčku vlevo, abych si mohl údolí lépe prohlédnout. Jeho zeleň tvoří buď mech nebo nějaká hustá tráva. Zdá se, že mění i osvětlení. To už nemůže pocházet ze slunce. Otáčíme se ještě jednou doleva a najednou pod sebou vidíme nějaké velké zvíře. Vypadá jako slon. Ne je, to spíš podobné mamutovi… Vnější teploměr ukazuje 23 st. Celsia Po té co admirál Byrd svou misi skončil byl několik hodin vyslýchán týmem vojenských a lékařských expertů. A byl pod přísnou kontrolou. Dostal zákaz o svých zážitcích komukoli vyprávět.

Spatřili Jansen a Byrd dávnou severskou pevninu, nebo se jedná o výmysly? To se možná již nikdy nedozvíme. Přesto je zřejmé, že tyto příběhy jsou v souladu se starými legendami o severské pevnině.

O tom, že na dalekém severu byly v minulosti vyspělé civilizace hovoří i archeologické nálezy. V letech 1939 a 1940 poblíž Beringovy úžiny bylo objeveno staré měst, které mělo 800 domů. Eskymáci nazývali místo Ipiutak. Vědci odhadli jeho stáří minimálně na 2000 let. Při vykopávkách byly nalezeny vyřezávané předměty ze slonoviny - ty ale v severských oblastech eskymáci ani jiné kultury neznají. V podivných hrobkách, které byly vyložené kládami, ležely kostry, které hleděly na objevitele umělými očními bulvami. Ty byly vyřezané ze slonoviny a vykládané černým jantarem. V hrobech bylo množství umělecky vyrobeného a vyřezávaného náčiní, které se podobalo předmětům, jež se vyráběly v Číně před dvěma nebo třemi tisíci lety. Jiné předměty připomínaly kulturu národa Ainu v severním Japonsku a domorodců od řeky Amuru na Sibiři. Vše ukazuje, že lid, který předměty vyrobil, byl mnohem vyspělejší, než jsou Eskymáci, a pravděpodobně pocházel z východní Asie. Je možné, že toto město zde existovalo již před více než 12000 lety, kdy měla severní Sibiř podstatně teplejší klima než dnes.

Zdroje:

http://tajomstva.org/civilizacie/hyperborea-atlantida-severu/

 

Petr Bajnar

Zdroj: http://bajnar.blog.idnes.cz/


 

Súvisiace:

Petr Bajnar
http://www.cez-okno.net/autor/petr-bajnar

 


Autori: 

John Anthony West: Uvažujme o Kalijuge 5

$
0
0

Prvú časť tohto článku som uzavrel stručným zamyslením o Védskej/Hinduistickej náuke o Jugách, idei, že história nasleduje cyklus súvisiaci s Platónovou náukou alebo vekmi (Zlatým, Strieborným, Bronzovým a Železným, alebo „Temným” vekom). Väčšina hinduistických záznamov pripisuje každému z týchto vekov nepravdepodobne dlhé časové obdobia, ale jeden relatívne moderný mysliteľ, Šrí Juktéšvar, guru vplyvného jogína dvadsiateho storočia, Paramahansa Jóganandu napísal, že pôvodne sa predpokladalo, že cyklus Júg súvisel s precesným cyklom (Juktéšvar prideľuje tomuto cyklu približne 24000 rokov, moderná astronómia ho umiestňuje blízko k 26000 rokom, ale v rámci tesných limitov. Platón udáva presné, numerologicky zaujímavé kánonické číslo 25920 rokov – 6x6x6x120). Okrem toho, v štandardných záznamoch Kali Jugu (alebo Temný Vek) nasleduje ihneď nový Zlatý Vek. Toto nedáva zmysel; po konci zimy nenasleduje bezprostredne leto.

 

Uvažujte o Kali Juge

Nuž v hinduistickej mytológii je Kali Ničiteľkou, ekvivalentom k egyptskej Sekhmet, a môže byť, že mýtus Sekhmet má opodstatnený astronomický/astrologický význam.

Starnúci alebo umierajúci boh je znakom mnohých starovekých mýtov a legiend a je to mýtický spôsob signalizovania konca astronomického cyklu nejakého druhu (porovnaj s: Hamletov Mlyn). Žiaľ, náš štandardný náhľad na históriu je nielen veľmi nesprávny, ale tiež veľmi krátky. Máme dobrú predstavu o Veku Rýb (posledných 2000 rokov), oveľa menej súhrnný obraz máme o Árijskom veku, ktorý ho predchádzal (cca 2000-0 p.n.l.), ale vo Veku Býka (4000-2000 p.n.l.), s výnimkou Egypta, vstupujeme do ríše mýtov a legiend s relatívne malým faktickým materiálom na báze zvukového výkladu. Čím ďalej späť ideme, tým hmlistejšie to je.

Anglický spisovateľ Samuel Butler raz poznamenal, že: „Analógia je možno zavádzajúca, ale je to najmenej zavádzajúca vec, ktorú máme.”

Takže analógia môže pomôcť, aby sme ocenili našu vlastnú pozíciu v rámci veľkého cyklu Júg.

Sme oboznámení s cyklom dňa a noci. No predstavte si vnímajúce stvorenie, ktoré žije len minútu. Ak tá minúta pripadne na polnoc, potom náš „Minútový Človek“ nemôže mať absolútne žiadnu predstavu o tom, aká by tá minúta života mohla byť na najvyššie poludnie, obzvlášť ak prší.

Teraz sa posuňme o krok v cyklickej hierarchii k ročným obdobiam, a predstavme si vnímajúce stvorenie, ktoré žije len jeden deň. Ak ten deň pripadne na február a stále prší („Minútový“ aj „Jednodňový Človek“ žijú vo Walese), potom nemôže mať žiadnu predstavu o tom, aký by bol deň uprostred júna – pokiaľ samozrejme nejak nezažili v priebehu roka legendy a mýty – a v takom prípade by boli tak nekonzistentné s ich vlastnou životnou skúsenosťou, že by ich dobre mohli vynechať ako lži, t.j. mýty.

Nuž pohnime sa k nám samotným, v rámci precesného cyklu. Umožniac ideálnu dĺžku života 100 rokov, ak tých 100 rokov súvisí s daždivou polnočnou minútou alebo rovnako s daždivým februárovým dňom vo Walese, potom nemôžeme mať žiadnu možnosť skúsenosti s chápaním toho, akých by mohlo byť slnečných 100 rokov v júni v „Kozmickej Kalifornii,“ za takých okolností by stačilo predĺžiť život oveľa menej – ako uisťujú mnohé mýty a legendy. Niet pochýb, že starovekí precesiu chápali, a rovnako nepochybne jej pripisovali najvyšší význam. A možno to je dôvod – pretože im umožňovala (aspoň v princípe) žiť v harmónii s diktátmi ich éry, respektíve tak hovoria legendy.

Takže ak existuje platnosť konceptu cyklu Júg, kde by sme v ňom stáli? Nie v júni v „Kozmickej Kalifornii“, to je isté! Pozrite si prednú stranu ktoréhokoľvek denníka na svete a vyzerá ako „stred januára“: vojna, terorizmus, vražda, znásilnenie, krádež, podvody, hlad a choroby – všade je chaos. Celú planétu ohrozuje škála potenciálne konečných environmentálnych, ekologických, zdravotníckych a vojenských pohrôm. Inštitucionalizované náboženstvá Východu a Západu (prinajlepšom zakrpatené, bledé odnože oveľa mocnejších a skorších koreňových náuk) sú degradované a degenerujú. Vzdelávanie je všade ovládané kňažstvom Cirkvi pokroku, násilne obracajúc na vieru vo svoju psychotickú a falošnú náuku bezvýznamnosti, nešťastia a zúfalstva.

Dobrým príkladom by mohlo byť, že je to v polovici Kali Jugy a Sekhmet bola opäť zavolaná a už vykonáva svoj krvavý obchod. Ale toto mohlo byť zle pochopené. Určite duje kozmická fujavica, o tom nemôže byť pochýb, predsa je však možno marec cyklu – a hoci to vôbec tak nevyzerá, jar je na ceste. Pod snehom klíčia semená jari. Podstatná menšina z nás, ktorí nie sme lapení v beznádejných podmienkach tretieho sveta vie, že prinajmenšom nie sme späť v post-rímskych obdobiach temna – ktoré, pokiaľ to sme schopní určiť, boli riadne temné všade na planéte.

 

Vystupuje opozícia voči Cirkvi pokroku: Pozitívne znamenie

Existuje jedno potenciálne hlavné pozitívne znamenie, ktoré je všeobecne nedocenené. Uplynulé tri storočia zažili fenomenálny rozkvet tvorivej energie, z ktorej väčšina bola nepopierateľne venovaná deštrukcii a ľahkomyslenosti (dokonca aj tá najodpornejšia reklama v TV je výsledkom výnimočného vynaloženia tvorivej a technickej odbornosti).

Zatiaľ čo imbecili trvajú na tom, že sa to nazýva pokrokom, vo svojej štandardnej manifestácii je to nie viac, než ligotavé barbarstvo.

Presne tak, štandard nie je nevyhnutne fait accompli– nemeniteľný stav. Výlev tvorivej energie je skutočnosťou. Sám o sebe je v podstate neutrálny. Ak je smerovaný vedome a konštruktívne, veci by sa mohli zmeniť kdekoľvek – a rýchlo. Keď sa zmení idea, zmení sa všetko. Samozrejme, dôjsť k zmene idei je vcelku inou záležitosťou. Napriek tomu by sa to mohlo stať. Dokonca skôr, než bude príliš neskoro. Len keby…

Keby. Sekhmet len vrčí a naťahuje svoje pazúry, a napriek všetkým protikladným príznakom, stále je tam nejaký manévrovací priestor.

Je to myšlienka.

JOHN ANTHONY WEST je spisovateľ a nezávislý egyptológ, ktorý študuje a píše o starovekom Egypte takmer tri desaťročia. Je popredným predstaviteľom „Symbolistickej” školy egyptológie, ktorá vidí (a demonštruje) starovekú posvätnú vedu, kde moderní akademici vidia hlavne povery. Westovo dielo, ktoré opätovne datuje Veľkú Sfingu v Gíze prostredníctvom geológie (dokazujúc, že je určite aspoň 10.000 rokov stará alebo staršia), bolo predmetom špeciálnej relácie NBC v roku 1993, Mystérium Sfingy, ktorú uvádzal Charlton Heston. West vyhral Emmy v roku 1993 za Najlepší výskum za svoje dielo na videu, a samotná šou bola jednou zo štyroch nominovaných na Najlepší dokumentárny program. Westove nebeletristické knihy zahŕňajú ›› Serpent in the Sky: The High Wisdom of Ancient Egypt (Had na oblohe: Vysoká múdrosť starovekého Egypta), ›› The Traveler’s Key to Ancient Egypt (Kľúč cestovateľa k starovekému Egyptu, ›› v českom vydaní doplnené o komentár Jaromíra Kozáka) a ›› The Case for Astrology (Prípad pre astrológiu). Napísal tiež knihu krátkych príbehov, román, hry a filmové scenáre. John organizuje študijné turné po posvätných miestach starovekého Egypta. Ďalšie informácie môžete nájsť na jeho webovej stránke www.jawest.net

- koniec -


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

John Anthony West

Článok vyšiel v New Dawn No. 97 (júl-august 2006)
http://www.newdawnmagazine.com/articles/consider-the-kali-yuga

Preklad: PH

Korektúry: Yezid

exkluzívne.cez.okno


 

Súvisiace:

Sekhmet
http://www.cez-okno.net/rubrika/sekhmet

Egypt - Odhalenie
http://www.cez-okno.net/zakazana-egyptologia

 



Editoriál: PLANETÁRNA MRIEŽKA

$
0
0

„Zem je obklopená neviditeľnou sieťou energie, vytvárajúcou po celom svete akési "geometrické diaľnice", známe ako Ley-Lines.“
Bethe Hagens

 

Koncept "Planetárneho Gridu" je našim čitateľom známy. Na celom svete sa nachádzajú významné stavby rôznych kultúr a civilizácií. Ich rozmiestnenie nie je náhodné, nachádzajú sa ►na pravidelnej mriežke.

 


Obr. Všimnite si obzvlášť líniu Gízy a Britských ostrovov. Náhoda?

 

Akému účelu slúži takéto umiestnenie? Obvyklý verdikt vedy keď si s niečím nevie rady – „rituálne účely“ – neobstojí. Veď si len predstavme divochov, ktorí za zvuku bubnov poskakujú okolo ohňa a v tranze budujú stavby, ktoré ani dnes nie sme schopní replikovať. Pre Bytosti, ktoré tieto stavby uskutočnili akiste nebol problém umiestniť ich presne tam, kde ich chceli mať – hoci „systém“ vidno len z obežnej dráhy...

Ale opäť je tu otázka: ZA AKÝM ÚČELOM?

Existencia energetických dráh človeka je u nás dostatočne známa vďaka osvete tradičnej čínskej medicíny a najmä kung-fu filmom, kde sa ich ovládanie prejavuje efektnými nadľudskými výkonmi.

Niekto si dal sakramentsky záležať, aby všetky tie stavby boli umiestnené presne na energetických dráhach Zeme. Uvedomme si, aké veľké časové obdobia jednotlivé stavby reprezentujú, všimnime si ich vytríbený štýl zrejme ovplyvnený kultúrou a lokalitou kde vznikali a hlavne nezabúdajme na účel, ktorý nám takto môže postupne vyplávať na povrch.

Dokonca i ►dráhy pozorovaných UFO akoby kopírovali tento planetárny grid!

Na mriežke sú umiestnené rôzne typy stavieb, hrobky, svätyne, chrámy, pyramídy – majú tieto stavby rozdielnu funkciu? Dalo by sa povedať, že rôzne využívajú energiu Zeme?

Alebo ju nejakým spôsobom USMERŇUJÚ??

So silami Matky prírody nie sú žarty, to všetci vieme, ale málokto si dal do súvisu naše činy s tzv. prírodnými pohromami. Nezabúdajme, že Zem je živý organizmus a môže zažiť ›› „energetické bloky“, či iné obtiaže, ktoré sa môžu prejaviť zemetraseniami alebo vulkanickou činnosťou.

›› Muldašev ide ešte ďalej a píše o týchto súvislostiach naozaj podrobne, ›› stojí za to prečítať si jeho knihy, len sa pokúsim zhrnúť a vypichnúť to podstatné.

Naše myšlienkové výtvory majú väčšiu silu a dopad, než si myslíme. A ak to vynásobíme zhruba 7 miliardami, máme tu vážny problém, pokiaľ sú to myšlienky negatívne a neuveriteľné možnosti pri myšlienkach pozitívnych. Ktoré zatiaľ prevládajú? Rozhliadnime sa vôkol a dostaneme odpoveď...

Celá táto mentálna tvorba, ktorá prebieha 7 dní v týždni, 365 dní v roku samozrejme nie je bez odozvy. Všetka tá negativita sa nestráca len tak kdesi v povetrí. Naša Zem sa s tým musí nejako vysporiadať a žiaľ niekedy je to formou nešťastia, ktoré postihne množstvo ľudí...

Kto rozhodoval o umiestnení stavieb? A za akým účelom? Muldašev prichádza s šokujúcim, ale veľmi logickým vysvetlením. Teda pokiaľ berieme ako fakt, že ich autormi sú „Bohovia, ktorým záležalo na našom osude a osude Zeme“. Stavby sú rozmiestnené tak, aby okrem iného pomáhali eliminovať negativitu a spomalili pád ľudskej civilizácie do hrôz Kalijugy, ktorej finále práve zažívame. Môžme sa len dohadovať, čo všetko by sa dialo nebyť stavieb schopných usmerňovať energiu – a týka sa to najmä pyramíd!

Muldašev hovorí o matematickom princípe, kedy vhodne umiestnené pyramídy dokážu negatívne myšlienky ›› eliminovať. Divoká teória? Sú tam ešte oveľa „hustejšie“ informácie, ›› zožeňte si tie knihy, kým sú v predaji!

Pyramídy neprestávajú šokovať, hoci sa zdá, že už dávno nie je nič nové, o čom by sa dalo písať. Skutočnosť je taká, že vždy, keď sa nám čosi z ich funkcie odhalí, uzavrieme to spokojní s vyriešenou záhadou. Ich funkčnosť je však zrejme natoľko komplexná, že predčí tie najbláznivejšie fantázie. Takže sa môžeme stále tešiť na nové odhalenia?

Azda sa niekedy naučíme tieto staro-nové znalosti naplno využiť. Je totiž čím ďalej zjavnejšie, že naši starovekí predkovia vedeli nepomerne viac, a čo je hlavné – vedeli to perfektne aplikovať spôsobom, z ktorého máme úžitok dodnes, či už si toho sme alebo nie sme vedomí!

Koľko ich ešte čaká na objavenie? A ktoré z nich sa nachádzajú na miestach pod hladinou morí a oceánov? Niektoré sme už objavili...

Sú aj ►v Bosne, kde všade na európskom kontinente ich ešte nájdeme??

 

VIETE O NÁLEZISKÁCH, ALEBO PYRAMIDÁLNYCH ÚTVAROCH NA ÚZEMÍ SLOVENSKA, ČIECH ČI INDE? NAPÍŠTE NÁM, NEZABUDNEME NA VAŠE AUTORSTVO A NAJZAUJÍMAVEJŠIE DOSTUPNÉ MIESTA NAVŠTÍVIME S KAMEROU! (posielať môžete i kmz súbory priamo z Google Earth na redakcia@cez-okno.net) | Základný program Google Earth je dostupný pre PC aj Mac — zadarmo! ►http://www.google.com/earth/

 

 

P.S. Základné pokyny pre skúmanie UVG mriežky s Google Earth nájdete ›› na tejto adrese

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

OČKO: Planetárna mriežka - Posvätné chrámy
http://www.cez-okno.net/clanok/ocko-planetarna-mriezka-posvatne-chramy

Duchovné miesta
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/duchovne-miesta

 


Autori: 

AKO DOSIAHNUŤ LACNÉ BÝVANIE

$
0
0

Dom nám zabezpečí komfortnejší a pohodlnejší život. Kúpa domu a následné náklady na bývanie sú pravdepodobne najväčšími výdavkami v živote človeka. Ak si obe tieto výdavkové položky dôsledne neustrážime, môžeme sa ľahko a veľmi rýchlo dostať do problémov. Náš rýchly životný štýl bohužiaľ častokrát “prekričí” náš zdravý rozum …až sme odhodlaní zadĺžiť sa na celý život, pretože všetko chceme mať hneď. Správne rozhodovanie nám môže ušetriť nemalé peniaze a roky tvrdej práce, roky života investované do domu splácaním hypotéky a roky obáv, že prídeme o strechu nad hlavou.


Článok nájdete na tejto adrese


Zdroj: http://krtkodom.sk/

 

Súvisiace:

Seriál: Dům levně
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-dum-levne

Staviame
http://www.cez-okno.net/stitok/staviame

Seriál: AKO, KDE A AKÚ PÔDU KÚPIŤ?
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-ako-kde-a-aku-podu-kupit

 


Autori: 
Štítky: 

Editoriál: LOBSANG RAMPA

$
0
0

Hodnotiť jeho dielo mi príde ako neúctivé. Zároveň by som však rád vyzdvihol kvality v ňom obsiahnuté a ocenil tak dary, ktorých sa mi štúdiom jeho kníh dostalo. Vôbec sa nečudujem, že ho „znalci“ považujú za podvodníka – nezabúdajme, že časť ľudí takto onálepkovala dokonca i Madam Blavatskú a samotný Ježiš bol pre niektorých „žrút a pijan vína“! Som si istý, že takéto vyhlásenia dávajú vizitku len ich autorom a v žiadnom prípade sa nedotýkajú duchovnej veľkosti spomínaných, i keď by neprajníci iste radi.

 

Bezpochyby, autorov život je tak bohatý a líči ho tak farbisto, že sa miestami neubránime pochybnostiam, či sa nejedná o invenciu skôr, než o životopisné state. Mimoriadny rozprávačský talent a skvelý zmysel pre humor dáva krídla i náročnejším až tragickým pasážam a jediné, čo sa dá poradiť: „Neprestávajte dýchať!“

Vzácne sa tu snúbi forma s obsahom. Kvality obsiahnuté v texte nezaťažuje zbytočný pátos, či žonglérstvo cudzích slov a mätúcich pseudo-mysterióznych tajností. Sám autor hneď v úvode „upozorňuje“, že jeho knihy sú zrozumiteľné i pre laika a práve za týmto účelom boli napísané.

Duchovne osviežujúcim spôsobom prechádzame autorovým životom a riadky vyvolávajú tak mocné obrazy, až som mal miestami dojem, že pozerám výpravný veľkofilm. Je vzácne môcť sa dozvedieť o veciach ešte donedávna dostupných len úzkemu okruhu zasvätených. Šírenie ezoterických znalostí je súčasťou misie autora – sám uvádza, že bol za týmto účelom vybraný a Západ tak zrejme prvý krát dostal poriadnu možnosť nahliadnuť do príbehov lamasérií a ich Duchovnosti. Dokážeme túto príležitosť oceniť a chopiť sa jej?

Knihy Lobsanga Rampu sú ozajstnými bestsellermi – presné čísla nepoznám, no vyšli v mnohých krajinách a vo veľkých nákladoch. Oslovil a nadchol obrovské množstvo ľudí – sú to však skutočné príbehy? Spomeňme Karla Maya, ktorý prakticky bez toho, aby opustil rodné Nemecko, dokázal vytvoriť dielo, ktoré oslovuje znova a znova prichádzajúce generácie ako živý pomník priateľstva a cti. Ja osobne si myslím, že knihy Lobsanga Rampu sú pravdivé a mám aj teóriu, kde môžu prameniť miestami až fanatické podozrenia a osočovania autenticity autorových príbehov.

Nepochybujem, že existuje mnoho ľudí, ktorí sa už len pri predstave, že sú knihy pravdivé, môžu cítiť ohrození. Jednak oni samotní, ale aj ich viera vo svoje idoly. Veď život Lobsanga Rampu nasadzuje latku poriadne vysoko! Systém „nemôžem sa s ním rovnať, tak ho ohovorím a spochybním“ ostatne bol a je používaný proti všetkým nositeľom naozaj hodnotných informácií.

Hovorí sa, že ak niekto niečo naozaj vie, nerobí mu problém to vysvetliť tak, že tomu porozumie pri troche snahy každý. Samozrejme – pokiaľ je mu dovolené o tých veciach hovoriť. Lobsang Rampa to dostal dokonca za úlohu, čo je veľká česť. A my máme obrovské šťastie, že žijeme práve v tejto dobe, že vieme čítať a že napriek všetkým trampotám máme ešte stále pár drobných navyše, aby sme si mohli kúpiť knihu. Môj tip je teda jasný;)

 

Knihy Lobsanga Rampu:

›› Soumrak (Úspěch pomocí vizualizace a astrálních návštěv. Dutá Země a její obyvatelé)

›› Tretie oko

›› Kapitoly života

›› Za hranice vědomí

›› Živit plamen

›› Jaskyňa predkov

›› Na tomto linku sa dozviete o dotlači kníh Lobsanga Rampu

 

P.S. Ak Vás zaujíma duchovný rast seriózne, určite si zožeňte aj jeho ŠKOLU EZOTERIKY. Sú tam informácie takého druhu a podané tak sympaticky a zrozumiteľne, že určite neoľutujete;)

„Oficiálne stránky“ nájdete na tejto adrese: http://www.lobsangrampa.org/cs/

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

LOBSANG RAMPA Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/lobsang-rampa-vyber

 


Editoriál: MADAM BLAVATSKÁ

$
0
0

„Žiadne náboženstvo nie je vyššie ako Pravda“
Helena Petrovna Blavatská

Dnes môže byť ťažké zorientovať sa v priehrští ezoterických skupín a smerov. Jedno zlaté pravidlo hovorí, že ak sa chceš niečomu naozaj priučiť, musíš ísť k samotnému zdroju. Dá sa teda povedať, že čím staršie, tým lepšie. Niekedy mám však dojem, že ľudia viac reagujú na zaručené novinky. Ich autori sa neraz hrdia vyhláseniami, že síce vychádzajú z prastarých náuk (ako inak), no práve oni ich mimoriadne šťastlivo pretransformovali do jazyka človeka dneška a navyše obohatili o najnovšie poznatky, o ktorých sa našim predkom ani nesnívalo. V praxi to však vyzerá často skôr ako viac či menej okázalá sebaprezentácia so zištnými cieľmi. Našťastie existujú skutoční Zasvätenci, ktorí nám ono zdrojové poznanie sprostredkúvajú. Dnes budeme hovoriť o dáme, ktorú ľudstvo naplno docení zrejme až v budúcnosti...

 

„Ten ošiaľ začal v USA, kedy v marci 1848 dve sestry, Margaret a Kate Fox, začali zažívať zvláštne špiritistické kontakty prostredníctvom stolíka vo svojom dome, ktorý, ako tvrdili, bol vytvorený duchmi. Čoskoro boli schopné vypracovať druh Morseovho kódu klepaním, takže si mohli s návštevníkmi z iného sveta vymieňať otázky a odpovede.“ (1)

Áno, Madam Blavatská žila v čase boomu špiritizmu, ktorý odrážal aktuálnu túžbu západného sveta po spiritualite. Domnievam sa, že tento trend, vtedajší spirituálny mainstream, nemohla prosto odignorovať, pokiaľ mala oboznámiť širšiu verejnosť s vysokými pravdami. Je len logické, že sa neubránila nepochopeniu vtedajšej doslova „duchachtivej“ spoločnosti, čo naplno využili jej neprajníci a ešte i dnes sa spomína špiritizmus ako jej hlavný bod záujmu i ako hlavný argument pre jej údajnú neserióznosť.

Je len jedna vec, ktorá je autorke vyčítaná asi rovnako často – a to že píše nezrozumiteľne. Najvýstižnejšie sa mi zdá vyjadrenie, či skôr vyznanie ›› Ernsta Muldaševa:

„Keď som čítal Blavatskú, samozrejme že som si uvedomoval, že ju možno pochopiť vtedy, ak ti Boh napovie rozlúštenie jej veľkých narážok. Ach, ako veľmi by som si prial, aby Veľká Zasväteňkyňa hovorila o všetkom priamo! Ale... ale svet narážok je určite bohatší ako reálny a známy svet, pretože náznaky pochádzajú z podvedomia. Ani si nevšimneme, koľkokrát za deň prenesieme obšírnu vetu, udivene zdvihneme obočie, skrivíme ústa, pozrieme sa neprítomným pohľadom... a to všetko len preto, aby sme niečo naznačili a nepovedali to výstižne a priamo. Náznaky pôsobia cez podvedomie, ktoré je mocnejšie, než reálne vedomie. Svet náznakov zapĺňa asi 70% našich každodenných reakcií súvisiacich so správaním. Tak prečo by Helena Blavatská nemohla naznačovať v globálnom meradle, veď narážky nehovoria o ničom konkrétnom, ale dávajú priestor tvojej obrazotvornosti, tej obrazotvornosti, s pomocou ktorej by si sa ty sám mohol dovtípiť a vytvoriť niečo tak ohromné... Večná záhada visí nad nami, záhada, ktorá burcuje krv, a ktorá nás každodenne chráni pred nudou všednej Reality. A meno tejto všadeprítomnej záhady je náznak!“ (2)

Vynára sa tu analógia s posolstvom egyptských chrámov, ktoré sa snažíme tak úporne rozlúštiť a pochopiť mozgom 20.-21. storočia a ešte sa čudujeme, že po toľkom úsilí máme zväčša len povrchné a mätúce poznatky. Nebyť tzv. alternatívnej egyptológie, nevedeli by sme o Duchovnej podstate pradávneho Egypta prakticky nič. Na záver uvádzam citát velikána modernej egyptológie a zakladateľa symbolistického prístupu, ›› Schwallera de Lubicz. Úprimne verím, že týchto pár riadkov osvetlí Dielo Madam Blavatskej viac, než stohy papiera popísaného viac či menej vedomými odporcami skutočného Poznania:

„Ezoterizmus by nemal byť chápaný ako rébus alebo tajné písmo, ale skôr ako „duch listu“ – t.j. takpovediac to, čo nemôže byť prepísané jasne nie preto, že by tu bola túžba ukryť to, ale kvôli nespôsobilosti „cerebrálneho“ intelektu pochopiť to.
Povaha prostriedkov zápisu tohto ezoterizmu, by teda bola taká, že sa zameria na schopnosti čitateľa. Ten ho bude čítať a rozumieť mu v závislosti na svojich vlastných schopnostiach, či už bežných alebo vyšších (intuícia, priestorové vízie). V podobenstve a architektúre skutočného chrámu každý uvidí, čo vidieť môže: pomôcku, estetiku, mýty a legendy, filozofické princípy, alebo víziu materiálnej a spirituálnej genézy.“
Schwaller de Lubicz: „Chrám v človeku“ 1949 (3)

 

Poznámky

(1) ›› Madam Blavatská a duchovný svet
(2) ›› HLEDÁNÍ MĚSTA BOHŮ V.
(3) ›› Editoriál: SKRYTÉ ZNALOSTI

 

Najvýznamnejšie diela Madam Blavatskej:

■ Odhalená Izis, hlavný kľúč k mystériám starovekej a modernej vedy a teológie (1877) ›› Dostupné online v originále
Hľadáme dobrovoľníkov na preklad tohto diela ›› redakcia@cez-okno.net

■ Tajná náuka, syntéza vedy, náboženstva a filozofie (1888) ›› Dostupné online v originále
›› Dosiaľ nami preložené state, dostupné v slovenčine
›› Podcasty TAJNÁ NÁUKA:
►Predhovor a Úvod I.
►Predhovor a Úvod II.

 

Autorkinu bibliografiu nájdete ›› na tejto adrese

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

H. P. BLAVATSKÁ
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/h-p-blavatska

 


Pozoruhodně uspořádaný prehistorický svět 1.

$
0
0

"Pozorný pohled na mapu našeho světa prozradí, že mnohá předhistorická města a oblasti s pozůstatky nejstarších kultur jsou seřazeny podivuhodným způsobem. Jaké mezi nimi můžeme vysledovat vzájemné vztahy?"

 

ČÁST 1. - SVĚT NA JEDNÉ LINII

Pozorný pohled na mapu našeho světa prozradí, že mnohá předhistorická města a oblasti s pozůstatky nejstarších kultur jsou seřazeny podivuhodným způsobem. Jaké mezi nimi můžeme vysledovat vzájemné vztahy?

 


Obr. 1

 

Velikonoční ostrov leží na přímce, běžící po obvodu Země přes obrazce na plošině Nazca, gigantické monolity Ollantaytambo v Peru a Velkou pyramidu v egyptské Gíze. Této sledované přímce jsem dal pracovní název "starověká linie".

Ve vzdálenosti jedné desetiny stupně od středu této linie nacházíme další prastaré stavby: Perseopolis, hlavní město starověké Persie; Mohenjo Daro, starověké hlavní město kultury v údolí Indu; oázu Siwa s chrámem zasvěceným bohům Zeus-Amon, ztracené město Petra. Nejstarší sumerské město Ur a Angkor v Kambodži se nalézají uvnitř jednoho stupně kolem "starověké linie".

Řazení těchto pozoruhodných lokalit je velmi dobře vidět na mapě světa s vyznačenou obvodovou přímkou, která ve skutečnosti představuje kruhový (obzorový) prstenec kolem Země. Zařadíte-li jakékoliv dva popisované body na tento obvodový kruh zjistíte, že do něj ostatní lokality přesně zapadají!

Průběh linky jsme si ověřili pomocí zeměpisného programu Amiglobe2000 (30-denní free verze), který umožňuje vedení přímky a výpočet vzdáleností mezi zadanými zeměpisnými souřadnicemi.

Pomyslná rovníková "starověká linie" je přímka, která má počátek v ústí řeky Amazonky na 48° 36' západní délky, pokračuje přes 30° 22' severní šířky a 41° 24' východní délky na Středním východě; dále protíná rovníkový bod na 131° 24' východní délce, poblíž severozápadního cípu Nové Guinei; ve své poslední části protíná jižní část Tichého oceánu na 30° 22' jižní zeměpisné šířky, 138° 36' západní délky a končí opět na rovníku v bodě 48° 36' západní délky (Obr. 1).

Obvod této "starověké linie" kolem středu Země měří 24 892 mil (40 059,79 km). Vzdálenost Velké pyramidy od monolitů v Ollantaytambo je 7 472 mil (12 025,02 km), což je 30% z délky celkového obvodu.

Ollantaytambo je od Velikonočního ostrova vzdáleno 2 579 mil (4 150,498 km), což je 10,3% obvodu a Angkor War 10 096 mil (16 247,94 km) - 40,6%. Vzdálenost od města Mohenjo Daro po Angkor Wat činí 2 490 mil (4 007,30 km) -10% obvodu Země a k Velké pyramidě je odsud 2 255 mil (3 629,08 km) - 9,1%.

Kromě takto vypočtených vzdáleností, vyjádřených v procentech zemského obvodu, může být vzdálenost určena v obvodových stupních násobených hodnotou 3,6. Například, Velká pyramida je vzdálená 108° od Ollantaytamba, poblíž kterého se nalézá Machu Picchu (

Kolem Angkoru bylo vybudováno celkem 72 chrámů v lokalitách nazývaných Angkor Wat a Angkor Thom. Khmérský chrám v Prassat Preah Vihear leží 90 mil severovýchodně od Angkor Wat. Překvapivě podobný chrám Phimai v Thajsku je vzdálen o méně než polovinu stupně od Angkor Wat. Také starověké chrámové město Sukhothai v Thajsku a Pyay v Myanmaru jsou vzdálené o méně než desetinu jednoho stupně.

V půli cesty mezi Angkor Wat a Velkou pyramidou jsou situována města Mohenjo Daro a hned vedle jsou doposud neprozkoumané ruiny jednou tak velikého města Ganweriwala v údolí řeky Indu. Protilehlým zeměpisným bodem vůči údolí Indu je Velikonoční ostrov! Velmi zajímavá shoda! Dvě z nejstarších kultur, jejichž písmo vykazující jisté shody nebylo doposud rozluštěno, obývaly dva protilehlé body na Zemi. Jedná se o znaky na pečetítcích kultur kolem Indu a znaky starověkého písma na tabulkách "rongo-rongo" z Velikonočního ostrova.

Rovněž první známé psané jazyky, egyptské hieroglyfy a sumerské klínové písmo, se vyvinuly poblíž sledované "starověké linie" a vzniklo zde židovské, křesťanské, hinduistické, brahmistické a budhistické náboženství, stejně tak jako starověká egyptská a peruánská náboženství.

Anatom je nejjižnější ostrov nové republiky Vanuatu, dříve Nové Hebridy. Tento ostrov leží v půli cesty mezi Velikonočním ostrovem a Angkor Wat, na obě strany je to přesně 5 048 mil, nebo také 20,30 % obvodu Země. Kamenné rozvaliny neznámé staré kultury nalezené na ostrově Anatom jsou dodnes součástí místního misionářského kostela, největšího na jižní polokouli. Proč je asi největší?

Linie protíná ústí řeky Amazonky, deltu Nilu a Eufratu, řeku Indus, Bengálský záliv a oblast poblíž Gangy.

"Starověká linie" protíná mnoho dosud málo prozkoumaných oblastí světa, včetně Sahary, brazilského deštného pralesa a vysočiny Nové Guiney. Pod vodou jsou to neprozkoumané oblasti severního Atlantského oceánu, jih Tichého oceánu a jižní teritorium Čínského moře. Například: Ve vzdálenosti méně než jeden stupeň od přímky, uprostřed cesty mezi velkou pyramidou a Machu Picchu, leží v severním Atlantském oceánu Kapverdy. Tyto ostrovy jsou také v půlce cesty mezi Velikonočním ostrovem a údolím řeky Indu! Čím jsou zajímavé tyto pusté ostrovy, znovu objevené v roce 1460? Na mapách a v zeměpisných údajích starých 2 000 let jsou uváděny jako domov prastaré civilizace! Na některých nejstarších mapách je právě v této oblasti zakreslena bájná Atlantida. V Platonově popisu Atlantidy je uvedeno, že na severu země byly vysoké hory. Jsou nynější Kapverdské ostrovy nejvyššími vrcholky těchto hor?

Při podrobnějším průzkumu oblastí kolem "starověké linie" bychom zcela určitě nalezli mnoho dalších stop nejstarších lidských kultur.

 

ČÁST 2. - PO NAZKÁNSKÝCH LINIÍCH

Obr. 2

Pouštní obrazce a linky na peruánské plošině Nazca jsou orientované podle sledované "starověké linie"! Osy obrazců na mapce směřují do všech světových stran. U každé z nich je číslo, označující přibližný vrcholový úhel. Otáčením obrazce podél svislé osy sever-jih můžeme určovat hodnoty úhlu a ověřit si jeho vztah k "starověké linii", probíhající nazkánskou plošinou (Obr. 2).

 

 

Obr. 3

Nazca je na obrázku pro ilustraci označena křížkem. Kolmice směřující ke středu obrazu je 75° západní délky, vodorovná osa určuje 15° jižní zeměpisné šířky. Bílý bod v horní části mapky znázorňuje polohu Machu Picchu (Obr. 3).

 

Obr. 4

Orientujeme-li obrázek s liniemi zakreslenými na plošině Nazca podél osy sever-jih zjistíme, že sledovaná "starověká linie" kříží plošinu od severovýchodu k jihozápadu!

 

 

 

ČÁST 3. - SOUŘADNICE A VÝPOČTY

Vzdálenost od: Vzdálenost od:
Místo: zem.šířka zem.délka 59°38'N 138°36'W "starověké linie"
Velká Pyramida 29° 59' N 31° 09' E 6,215 miles 0 miles
Siwa 29° 14' N 25° 31' E 6,223 miles 8 miles
Ollantaytambo 13° 15' S 72° 16' W 6,215 miles 0 miles
Machupicchu 13° 06' S 72° 35' W 6,198 miles 17 miles
Nazca 14° 42' S 75° 06' W 6,215 miles 0 miles
Easter Island 27° 06' S 109° 20' W 6,215 miles 0 miles
Anatom Island 20° 10' S 169° 48' E 6,215 miles 0 miles
Preah Vihear 14° 24' N 104° 40' E 6,235 miles 20 miles
Phimai 15° 13' N 102° 50' E 6,240 miles 25 miles
Sukothai 17° 01' N 99° 42' E 6,218 miles 3 miles
Pyay 19° 15' N 95° 05' E 6,207 miles 8 miles
Mohenjo Daro 27° 15' N 68° 17' E 6,231 miles 16 miles
Perseopolis 29° 56' N 52° 55' E 6,211 miles 4 miles
Ur 30° 57' N 46° 07' E 6,169 miles 46 miles
Petra 30° 19' N 35° 28' E 6,210 miles 5 miles

 

ČÁST 4. - POLÁRNÍ BOD

Každý bod ležící na současném rovníku je vzdálený 6 215 mil od severního i jižního pólu. Shodnou vzdálenost k pólům od sledované "starověké linie" měla i starověká místa. Osový bod na severní polokouli leží na jihovýchodním pobřeží Aljašky na zeměpisné pozici 59° 38' N 138° 36' W.

Severní a jižní pól nebyl vždy v současných zeměpisných polohách. V průběhu let bylo nabídnuto hned několik teorií vysvětlující přesuny pólů na Zemi. Podle geologů se zemské tektonické desky postupně posunují. Teorie postupného posunu zemské kůry je dnes již mnoha odborníky zpochybňována na základě hromadících se nových seizmologických dat. Nejnovější studie nabízí alternativní pohled na tektonickou historii Země, která bere v úvahu jak přesuny kontinentů, posuny polárních oblastí, tak i změny v zemské kůře v důsledku celosvětových katastrof. Podle jedné z teorií způsobil dopad kosmického tělesa v Mexiku před cca 60 miliony let vyhynutí dinosaurů a vyvolal dramatickou změnu klimatických podmínek na Zemi (Chicxulub Yuacatan, Mexiko, průměr 170 km; viz. mapka impaktů ve 4. čísle WM magazínu).

Charles Hapgood ve své knize "The Path of the Poles" obhajuje teorii přemis»ování zemských pólů, kterou opírá o geomagnetická a radiokarbonová datování. V knize "Když padalo nebe" obhajují manželé Rose a Rand Flem-Athovi teorii posunu zemské kůry. Své bádání podpořili řadou geologických i archeologických důkazů. Obě teorie se scházejí v jednom: Severní pól byl před 80 000 až 100 000 lety v oblasti dnešního Yukonu na zeměpisné pozici 63° N 135° W!

 

Obr. 5

Tato poloha je přibližně 250 mil severovýchodně od osového bodu, kolmého na "starověkou linii" (59° 38' N 138° 36' W). Dodnes je vidět pozůstatky někdejšího zalednění v celé Severní Americe a na jihovýchodním pobřeží Aljašky.

Jestliže umístíme severní pól do tohoto bodu, pak linie s prstencem starověkých měst musela tehdy ležet na rovníku! Na mapce (Obr. 5) jsou znázorněny kružnice se středem v zeměpisné pozici 59° 38' N 138° 36' W. Kruh (rovnoběžka) nejblíže středu představuje 75°N, další 60°N, 45°N, 30°N a 15°N. "Starověká linie" je na tomto schématu viditelná až za horizontem. Protože jsou mnohé stavby v Severní Americe orientovány podle dnešní polohy světových stran, nelze tvrdit, že byly vybudovány v době dřívějšího postavení pólů. Pokud však byla "starověká linie" dříve rovníkem, prezentuje poloha starověkých staveb víc, než významnou shodu okolností.

V knize "Atlantis Blueprint" popisují Rand Flem a Colin Wilson některá z těchto prastarých měst. Jejich poloha je vzhledem k pozici dřívějšího severního pólu v Yukonu na rovníku, leží tedy na sledované linii.

Žádná ze současných teorií nemůže jednoznačně vysvětlit průběh pohybů zemské kůry a přesně stanovit dřívější polohu světových pólů. Patrně nejvíce se ve svých výsledcích přiblížili Hapgood a Flem-Athovi. Obě teorie předpokládají dřívější umístění pólů v yukonské oblasti. Pokud byla linie starověkých míst původně stanovena vzhledem k poloze dřívějších světových pólů, pak je jednoduché tento vztah vypočítat.

 

ČÁST 5. - VELKÁ PYRAMIDA A PYTHAGORAS

Velká pyramida přesně vyjadřuje vztah 2pí mezi obvodem a poloměrem Země. Výška pyramidy je 481,4 stop. Obvod kruhu čtverhranné základny je 3 023 stop. Výška pyramidy násobená 2pí je 3 023 stop.

Vysloužilý odborník, bývalý zaměstnanec NASA, Jim Bowles napsal knihu "The Gods, Gemini and the Great Pyramid", v níž podává vědecké vysvětlení příčiny posunu zemské kůry. Rovněž diskutuje o podobnostech mezi obrazci v Nazce, Velkou pyramidou a egyptskými hieroglyfickými texty. Bowles si všímá, že Velká pyramida a plošina Nazca by byly na rovníku, pokud bude severní pól umístěn na území jihovýchodní Aljašky. Pomocí souřadnic a sférické trigonometrie demonstruje v knize pozoruhodný vztah (2pí) mezi třemi body - starověkými místy.

Tento vztah pochopitelně existuje i mezi Velkou pyramidou, plošinou Nazca a osovým bodem "starověké linie", bez ohledu na to, kde ležel severní pól (Obr. 7). Tento vztah lze použít k určování vzdáleností mezi třemi body i na rovinné ploše. Vzdálenost mezi Velkou pyramidou a Nazkou (základna trojúhelníku) je 7 677,6 mil. Vzdálenost obou předhistorických míst k bodu osy v jihovýchodní Aljašce je 6 215 mil. Tento trojhran se základnou 7 677,6 mil a stranami o délce 6 215 mil tvoří rovnoramenný trojúhelník s vnitřním stranovým úhlem 51° 51' a výškou 4 887,72 mil. Výška je vypočtena podle Pythagorovy věty: a2+b2=c2. Shodný výsledek získáme také násobením výšky trojúhelníku číslem 2pí a čtyřnásobkem jeho základny.

 

Obr. 7

 

3,1416 x 2 = 6,2832
4 887,72 mil x 6,2832 = 30 710,4 mil
7 677,9 mil x 3 = 30 710,4 mil

 

 

Obr. 8

 

Další zajímavý geometrický vztah našel Bowles v rozměrech královské komory ve Velké pyramidě, kdy hodnoty 3 - 4 - 5 elegantně vyjadřují Pythagorovu teorii 32+ 42 = 52. V královské komoře má úhlopříčka vedená z východní zdi hodnotu 309", vzdálenost komory je 412", střední úhlopříčka je 515". Nad vstupem do komory je jediný kámen s dvojnásobnou výškou. Úhlopříčka této kamenné desky vyjadřuje při naměřených hodnotách 124"L x 93"H x 155" trojúhelníkový vztah.


Obr. 11

Obr. 12

Obr. 13

Obr. 14

Vzdálenosti mezi Ollantaytambo, Velkou pyramidou a osovým bodem na "starověké linii" vyjadřují tentýž geometrický vztah 3 - 4 - 5. Vzdálenost velké pyramidy od Ollantatambo (7 472 mil) je přesně 30% obvodu Země. Vzdálenost od Velké pyramidy k Machu Picchu a osovému bodu na Aljašce udává hodnotu 25% obvodu Země. Rozpůlením tohoto rovnoramenného trojúhelníku na výšku získáme dva pravoúhlé trojúhelníky se stranami 15% - 20% - 25% (Obr. 8).

 

ČÁST 6. - LIDSKÉ TVÁŘE V ANDÁCH

 


Obr. 15

Obr. 16

Tento radarový snímek peruánských And pořídil satelit 7. listopadu 1995 (NASA, Tropical Rainforest Information Center, X23/123 image151330724195311 - Obr. 11, 12). Dole uprostřed, asi tři palce od levého okraje je situováno Machu Picchu. Přestože stavba nemá dostatečně velký půdorys, je zřetelně viditelná. Asi dvacet mil východně od Machu Picchu (dva palce shora a jeden zprava) v trase sledované "starověké linie" je skalní útvar připomínající lidskou tvář! Jde o pouhou hru stínů, nebo o uměle vytvořený skalní reliéf? Průzkum této těžko přístupné oblasti nebyl dodnes proveden.

Dolní část dalšího družicového snímku zřetelně zobrazuje pobřežní pás nižšího pohoří v okolí Limy. Na pobřeží je velký nakloněný skalní útes ve tvaru dvou tváří s pokrývkou hlavy (Obr. 13, 14).

 

ČÁST 7. - KDESI V DEŠTNÉM PRALESE

Po objevu Ameriky se v Evropě rychlostí blesku rozšířily zprávy o legendárním zlatém městě El Dorado, ležícím kdesi uprostřed amazonského deštného pralesa. Město se vydala hledat expedice Percy Fawcetta a Sira W. Raleigha, avšak neúspěšně. Objevily se sice zprávy, že Fawcett ještě dlouho žil v zajetí obyvatel tzv. Zlatého města, jednalo se však o pouhá přání a fikce dobrodruhů.

Vytvoříme-li na "starověké linii" kružnici o poloměru 6 215 mil se středem v Gize, získáme v amazonském pralese bod na 4° 06' jižní zeměpisné šířky a 56° 21' západní délky (to je přesně 25% obvodu Země). Rovněž vzdálenost k osovému bodu na jihovýchodní Aljašce je přesně 6 215 mil, takže vznikne pravidelný rovnostranný trojúhelník s vnitřními úhly 60 stupňů. Povšimněte si shodného úhlu náběhu na linii směřující do Gízy a svislé linie spojující severní bod.

 

Obr. 18

Pomocí satelitních snímků byla dobře zmapovaná řeka Amazonka, avšak dodnes patrně nejsou prozkoumány neprostupné deštné pralesy v jejím okolí.

Na snímku lze na zeměpisné pozici 4° 06' S a 56° 21' W rozpoznat město Itaituba. Při čtyřnásobném zvětšení se objeví tmavá místa s pravidelným tvarem, která dokumentují čímsi narušený růst vegetace. Při stavbě transamazonské silnice byla objevena naleziště zlata a podél sledované linie mnoho umělých jeskynních systémů, jejichž stáří je odhadováno na více než 8 300 let. Nálezy podzemních staveb se táhnou až k vesnici Paraiso. Přibližně 6 mil severovýchodně od ní leží vypočtený bod - další místo na "starověké linii", které dosud není podrobně prozkoumáno.

 

ČÁST 8. - SYNCHRONIZUJÍCÍ OSTROV

Velikonoční ostrov je znám mlčenlivými kamennými sochami s červenými klobouky. Jejich pohled, směřující za mořský horizont, jakoby v očekávání někoho vyhlížel už po tisíciletí. Zde lze nalézt i mnoho jiných zajímavých souvislostí. Tři sopečné vrcholy na Velikonočním ostrově tvoří rovnoramenný trojúhelník se stranovým úhlem 36 stupňů. Vztah délky jeho základny a stran lze přesně vyjádřit koeficientem 1,618:
1,96 x 1,618 = 3,16

Velká pyramida v Gíze je od jihozápadního sopečného kužele vzdálená 10 055 mil. Trojúhelník s body v Gize, na Velikonočním ostrově a osový bod na Aljašce má shodné úhlové velikosti jako trojúhelník tvořený sopečnými kužely Velikonočního ostrova!
6,215 x 1,618 = 10,055

Co ukážou hodnoty vnitřních úhlů dvou takových trojúhelníků, sestavených do pěticípé hvězdy? Všechny vnitřní úhly mají hodnotu 36, 72 a 108 stupňů, což je hodnota, která se vyskytuje u vnitřních dispozic Velké pyramidy a u mnoha prehistorických staveb kolem celého světa! V Angkoru je 72 hlavních chrámových monumentů. Obvod Angkor Thom obklopuje 108 kamenných figur a nejvyšší terasu zdobí 72 soch Buddhy.

Spojením bodů v Angkor Thom, zikkuratem v Uru a osovým bodem na Aljašce vznikne rovnoramenný trojúhelník se stranovými úhly 72 stupňů. Malé trojúhelníky, které jsou součástí pěticípé hvězdy, mají stejné úhlové hodnoty, které lze také vyjádřit vztahem:
3,841 x 1,618 = 6,215.

Tyto zajímavé vztahy je také možné demonstrovat převodem na metrickou soustavu, která je založena na vzdálenosti severního pólu od rovníku 10 000 kilometrů. Vzdálenost Velikonočního ostrova k Velké pyramidě je 16 180 kilometrů a vzdálenost z Ur do Angkoru je 6 180 kilometrů.

6,180 x 1,618 = 10,000
10,000 x 1,618 = 16,180

 

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

http://home.hiwaay.net/~jalison/
Flem-Ath: Když padalo nebe

Preklad: Jiří Matějka

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/

http://www.dunres.sk/projects/_ee/clanky.php?id=39


Súvisiace:

Editoriál: PLANETÁRNA MRIEŽKA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-planetarna-mriezka

OČKO: Planetárna mriežka - Posvätné chrámy
http://www.cez-okno.net/clanok/ocko-planetarna-mriezka-posvatne-chramy

Dôkazy pradávnej vedy?
http://www.cez-okno.net/dokazy-pradavnej-vedy


Pozoruhodně uspořádaný prehistorický svět 2.

$
0
0

V první části miniseriálu jsme sledovali stopu "starověké line" napříč zeměkoulí. Nejen první města, ale i první známé jazyky, egyptské hieroglyfy a sumerské klínové písmo se vyvinula podél této linie. Gigantické obrazce náhorní plošiny Nazca, Velká pyramida v Gíze, tisícileté chrámy ukryté v džungli i Velikonoční ostrov poodhalil část svých tajemství. Jde pouze o souhru podivných náhod, nebo je to fantastická skutečnost, která změní pohled na historii lidstva? Posuďte sami. Důkazy se množí…

 

ČÁST 9. - ŘEČ SINUSOIDY

Při pohledu na rotující zeměkouli vidíme rovník jako vodorovnou přímku, ale sledovaná "starověká linie" vykresluje nekonečnou sinusovou vlnu (obr. 1). Nejkratší vzdálenost mezi krajními body linie tvoří na položené mapě křivku.

 


Obr. 1

 

Harmonické vibrace, elektrické impulsy a mnoho jiných přírodních jevů jsou založeny na takové sinusoidě. Tato pravidelně opakující se zvlněná linka se rovná obvodu Země. Horní i spodní výkmit sinusoidy zasahuje od svého středu až k 30° zeměpisné šířky. Připomeňme si, že hodnota 30° představuje polovinu výšky každé polokoule, neboli 1/2 poloměru Země.

Jestliže se špička vlny rovná 1/2 poloměru Země, pak se koeficient četnosti vlnových výkmitů rovná čtyřem pí. Pokud se vzdálenost vrcholových bodů sinusoidy (30° N až 30° S) rovná poloměru Země, pak se koeficient mezi opakováním výkmitů rovná dvěm pí.

 

ČÁST 10. - VELKÁ PYRAMIDA NA 30 ROVNOBĚŽCE

Obr. 2

Tento kruh nemá žádnou orientaci a jeho průměr je zvolen náhodně (obr. 2). Vodorovná osa představuje rovník, úsečka FC se shoduje s 30 stupněm, bod D s 60 stupněm severní zeměpisné šířky a bod E leží na severním pólu. 30 stupeň je přesně jedna třetina části kružnice vymezené vzdáleností od rovníku k pólu a je umístěn přesně v polovině výšky severní polokoule. Tak jako Velká pyramida, leží i maximální zeměpisná šířka starověké linie blízko 30 rovnoběžky.

Obr. 3

Tento obrázek ilustruje geometrický vztah obvodu Země k 30 rovnoběžce, známý jako "Vesica Pisces" (obr. 3). Schéma představuje průnik dvou kružnic v sledovaných bodech. Body DE nižšího kruhu jsou na 30 stupni severní šířky. Stejné body v horním kruhu jsou na 30 stupni jižní šířky.

Koeficient vzniklý vztahem největších vzdálenosti bodů a poloměru Země vyjadřuje hodnota 1,732 a 1, přičemž 1,732 je druhá odmocnina z hodnoty 3.

Obr. 5

Paul Michell a Charles Henry zaznamenali vztah mezi Velkou pyramidou a symbolem "Vesica Pisces". Dva malé kruhy na tomto schématu mají průměr jeden palec a velké tři palce. Trojúhelník vzniklý v tomto schématu (obr. 5) má stejné úhlové hodnoty jako Velká pyramida v Gíze.

Obr. 6

Kruh v tomto schématu (obr. 6) znázorňuje obvod Země s pólem umístěným na svislé ose. Poloměr kruhu má hodnotu 1 palec. Trojúhelníky sestrojené vně i uvnitř kruhu se dotýkají v bodě na 30 stupni a jejich vrcholy korespondují se severním pólem. Výška každého rovnostranného trojúhelníku je 87% vzdálenosti jeho strany.

3.00 / 3.46 = 0.87
1.50 / 1.73 = 0.87
1.00 / 1.15 = 0.87

Délka každé strany vnitřních trojúhelníků je shodná se vzdáleností linie vedené napříč Zemí na 30 stupni (JI). Tato hodnota se rovná 87% průměru Země.
1.73 / 2.00 = 0.87

Poloměr Země je také 87% vzdálenosti od jejího středu k průsečíkům na vnějším trojúhelníku (AP, AQ, AR..)
1.00 / 1.15 = 0.87

Délka řecké stopy byla stanovena v době, kdy nebyla známa velikost Země, tak jako tomu bylo i u stopy klasické. Standardní délková míra 1 stopy činí 87% původní - řecké stopy.

Také délka jedné míle byla stanovena mnohem dříve, než byly známy rozměry zeměkoule a činí 87% námořní míle, která byla specificky vypočítána s ohledem na velikost Země. 1 námořní míle se rovná jedné minutě, 60 námořních mil jednomu stupni a 5 400 mil 90 stupňům zeměpisné šířky mezi rovníkem a pólem. Vzdálenost rovníku k pólům je 6 215 mil.
5 400 / 6 215 = 0,87

Jedna minuta zeměpisné šířky se rovná 1 námořní míli v jakékoliv zeměpisné délce. Na rovníku se 1 minuta zeměpisné délky rovná 1 námořní míli, avšak ve vyšší šířce se vzdálenost jedné minuty zmenšuje.

Přímka vedená skrz Zemi v bodě 30 rovnoběžky má hodnotu 87% jejího průměru. Obvod kolem Země na 30 stupni je 87% obvodu na rovníku a každá minuta zeměpisné délky tamtéž je 87% délkové minuty na rovníku. Výsledkem je, že jedna námořní míle, rovná jedné minutě zeměpisné délky na rovníku, má stejnou hodnotu jako standardní míle a jedna minuta na 30 stupni.

Aktuálně přijatá hodnota pro rovníkový průměr Země je 7 926 mil a poloměr 3 963 mil. Poměr zemského poloměru k přímce vedené skrz Zemi na 30 stupni je 1 : 1,732.

3 963 mil x 1,732 = 6 864 mil (přímka vedená skrz Zemi na 30 stupni)
6 864 mil x 3,14(pí) = 21 564 mil (obvod Země na 30 stupni)
21 564 mil / 360 stupni = 59,9 míle (jeden stupeň zem. délky na 30 stupni)
59,9 míle / 60 minutami = 0,998 míle (minuta zem. délky na 30 stupni)

Jako alternativní důkaz doplňuji, že aktuálně přijatá hodnota pro rovníkový obvod Země je 24 902 mil. Obvod na 30 stupni má hodnotu 87% délky zemského rovníku.

24 902 mil x 0,87 = 21 664 (Obvod na 30 stupni je 87% rovníkové délky)
21 664 mil / 360 stupni = 60,1 míle (jeden stupeň zem.délky na 30 stupni)
60,1 míle / 60 minutami = 1.00 míle (jedna minuta zem.délky na 30 stupni)

 

ČÁST 11. - NAPŘÍČ ZEMÍ

Obr. 7

Linie starověkých míst si můžeme představit jako kruh, protože všechna místa jsou na přímce kolem středu Země (obr. 7). Vzdálenosti prehistorických staveb na velké kružnici vychází ze skutečně naměřených vzdáleností mezi nimi.

G = The Great Pyramid
C = Cape Verde Islands
M = Machu Picchu
N = Nazca
E = Easter Island (Velikonoční ostrov)
V = Anatom Island
A = Angkor Wat
I = Indus Valley
D = Mohenjo Daro
P = Perseopolis
U = Ur
R = Petra

Přímky jsou vedeny skrz Zemi a spojují Velikonoční ostrov s Machu Picchu, Velkou pyramidu s Angkor Wat a údolím Indu, nebo opačně. Součet vzdáleností přímky vedené napříč Zemí z Angkor Wat k Velikonočnímu ostrovu (7 574 mil) a přímky z Velikonočního ostrova do Machupicchu (2 522 mil) se rovná vzdálenosti na velké kružnici (povrchová vzdálenost) mezi Angkor Wat a Velikonočním ostrovem (10 096 mil). Přímka napříč Zemí vedená z Velké Pyramidy k Velikonočnímu ostrovu (7 566 mil) je třikrát delší, než vzdálenost Velikonočního ostrova k Machu Picchu (2 522 mil). Přímka vedená z Velikonočního ostrova k protilehlému bodu v údolí Indu (7 924 mil), což je také průměr Země, je 3,1416 krát delší než vzdálenost z Velikonočního ostrova do Machu Picchu (2 522 mil), což je precizní vyjádření hodnoty konstanty pí (obr. 8).

Obr. 8

Předtím, než jsme se naučili vypočítat obvod Země násobením konstanty 3,1416 jejím průměrem, bylo možné získat tutéž hodnotu pouhým násobením vzdálenosti Velikonočního ostrova do Machu Picchu hodnotou pí.

Vnitřní úhel mezi linkami z Velikonočního ostrova k Machu Picchu a údolí Indu je 72 stupňů. Úhel linek mezi Velikonočním ostrovem, Machu Picchu a Velkou pyramidou je 54 stupňů.

Linky spojující Velikonoční ostrov, Velkou pyramidu a angkorské chrámy poblíž Rolous tvoří rovnoramenný trojúhelník se stranovými úhly 72,9 stupňů. Základna tohoto trojúhelníku (AG) je dlouhá 4 462 mil a výška (HE) je 7 220 mil. Délka základny násobená konstantou fí (1,618) určuje výšku trojúhelníku (obr. 9).

Obr. 9

4 462 mil x 1,618 = 7 220 mil

Délka každé základny Velké pyramidy je 755,6 stopy a šikmá výška každé strany je 611 stop. Jedna polovina délky základny násobená hodnotou fí (1,618) se rovná její šikmé výšce (obr. 10).

755,6 stopy / 2 = 377,8 stopy
377,8 stopy x 1.618 = 611 stop

Jak je zřejmé z nákresu, protilehlý bod k Velikonočnímu ostrovu je v údolí Indu a protilehlý bod plošiny Nazca je chrámové město Angkor. Spojovací linky napříč Zemí tvoří dva rovnoramenné trojúhelníky se stranovými úhly 72,9 stupňů. Shodné úhly má i trojúhelník tvořený Velikonočním ostrovem, Angkorem a Velkou pyramidou. Délka základny těchto trojúhelníků násobená konstantou fí se rovná jejich výšce.
2 337 mil x 1,618 = 3 782 mil

Poměr základny k šikmé výšce Velké pyramidy je přesně dvakrát větší než poměr základny a výšky trojúhelníků sestrojených napříč Zemí z Velikonočního ostrova, Nazcy; Angkoru, údolí Indu a středem Země.

Jestliže je vzdálenost mezi Velkou pyramidou a Angkorem přibližně 20% obvodu kruhu, pak jsou odděleny úhlem přibližně 72 stupňů.

Jestliže je vzdálenost Velké pyramidy k Velikonočnímu ostrovu přibližně 40% obvodu a vzdálenost Angkoru k Velikonočnímu ostrovu také 40%, pak jsou Velká pyramida a Angkor vzdáleny od Velikonočního ostrova 144 stupňů na velkém kruhu.

Číslo 72 a jeho varianty 54, 108 a 144 úzce souvisí s dispozičními rozměry staveb jako je Velká pyramida nebo Angkor. Počet postavených chrámů kolem Angkoru je 72, číslo 54 vyjadřuje počet vysokých soch v Angkor Tom. Použití těchto čísel převažuje také ve starověkých spisech a folklóru v okolí těchto míst. Číslo 54 souvisí s hodnotou 72. Hodnota 72 vznikne součtem čísel 36 i 108, kterou podělíme dvěma (54). Číslo 72 je také spojené s astronomickým fenoménem zvaným precese, kde 72 let je časový úsek posunu souhvězdí na noční obloze o jeden úhlový stupeň.

Poloměr jakékoliv koule krát 2pí se rovná jejímu obvodu. Neobvyklý sklon stěn Velké pyramidy 51 stupňů (jedinečný mezi egyptskými pyramidami) nebyl zvolen náhodou. Výška jehlanu krát 2pí se rovná obvodu pyramidy. Kvůli těmto skutečnostem se usuzuje, že byla Velká pyramida postavena jako přesný model jedné polokoule Země v poměru 43 200 : 1.

V existujícím šedesátkovém (60) systému, tvořeném sekundami a minutami, používaném pro čas i pro stupně vzdáleností na Zemi je číslo 43 200 velmi podstatné. Jedna sekunda krát 60 se rovná jedné minutě, krát 60 se rovná jedné hodině, krát dvanáct se rovná 12 hodinám. Sledujme další vztahy. 43 200 sekund se rovná polovině dne. 30 sekund krát 2 se rovná minutě, krát 60 se rovná jeden stupeň, krát 360 se rovná obvodu Země. Jedna polovina minuty zeměpisné šířky krát 43 200 se rovná obvodu Země!

Ve druhém století př.n.l. řecký matematik Archimedes napsal stať, ve které cituje nejranější řecké matematiky (kteří jako on také studovali v Alexandrii a Heliopolisu) v níž vypočítal, že Slunce okupuje 1/720 plochy kde obíhají souhvězdí (oblohy). 720 krát 60 se rovná 43 200. Počet precesí je 72, krát jednotka času 60, krát deset se rovná číslu 43 200.

Jestliže vztah čísla 43 200 k Velké pyramidě není jen shoda okolností, pak její stavitelé museli znát velikost Země.

Tento vztah, právě tak jako přítomnost čísla 72 a jeho variant, vysledovaný v mnoha starověkých stavbách a spisech, naznačuje znalost doby trvání precese a rovnodennosti. V každém případě je existence těchto čísel a použití geometrických vztahů v interiérech u nejstarších staveb prokazatelná.

 

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

http://home.hiwaay.net/~jalison/
Fyzikální a matematické tabulky

Preklad: Jiří Matějka

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/

http://www.dunres.sk/projects/_ee/clanky.php?id=45


Súvisiace:

Editoriál: PLANETÁRNA MRIEŽKA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-planetarna-mriezka

OČKO: Planetárna mriežka - Posvätné chrámy
http://www.cez-okno.net/clanok/ocko-planetarna-mriezka-posvatne-chramy

Dôkazy pradávnej vedy?
http://www.cez-okno.net/dokazy-pradavnej-vedy


Pozoruhodně uspořádaný prehistorický svět 3.

$
0
0

Nejstarší civilizace budovaly své stavby podle předem navrženého plánu. Do tohoto grandiózního projektu byl zahrnut povrch celé Země. Kolem zeměkoule je možné vysledovat přímé linie, jejíž body tvoří prehistorické stavby, sbíhající se mnohdy v jednom bodě na Velikonočním ostrově. Jedná se o náhodu, nebo o cílenou stavební činnost předků? Za jakým účelem vznikl tento globální systém? Jak mohly, podle odborníků "primitivní" národy, vytyčit nekonečné linie napříč kontinenty bez pomocí složitých matematických vzorců a přístrojů. Nebo to bylo všechno jinak?

Odkud nejstarší kultury světa čerpaly své odborné znalosti se dnes můžeme už jen domýšlet. Jako důkaz vyspělosti nám zanechaly stavby, udivujícím způsobem "seřazené" po celém povrchu Země.

V pokračováních v číslech 5 a 6 WM magazínu jsme se seznámili s průběhem "starověké linie". Pokud začínáte poznávat tento úžasný celosvětový systém až od tohoto čísla, pro lepší pochopení tématu doporučujeme sehnat si i obě starší čísla.

 

12. část - ZLATÝ ŘEZ

Angkor Wat je vzdálen 4 745 mil od Velké pyramidy a od Velké pyramidy je 7 677 mil do Nazky. Tyto hodnoty vyjadřují zlatý řez.

4 745 x 1,618 = 7 677

Devadesát mil severovýchodně od Velké pyramidy se nacházejí angkorské chrámy v Prassat Preah Vihear, vzdálené od Velké pyramidy 4 754 mil. Sledovaná "starověká linie" probíhá nad Velkou pyramidou a Angkor Vihear. Dvacet pět mil severozápadně od města Nazca je známý obrazec kolibříka , který je od Velké pyramidy vzdálený 7 692 mil. Linie probíhá také nad tímto obrazcem. Vztah vzdálenosti mezi místy Angkor Vihear - Velká pyramida - obrazec Kolibříka přesně vyjadřuje konstantu ? (4 754 x 1,618 = 7 692). Protože se vzdálenost obrazce Kolibříka od Angkor Vihear rovná jedné polovině obvodu Země, pak jsou mezi těmito místy na starověké linii viditelné dva vztahy "zlatého řezu".

Na přímce jsou zakresleny body zlatého řezu:

Starověká linie tvoří na schématu kruh s šesti body. Kruhovou linii vyjadřuje řecké písmeno fí a číslo 10. Nula a jednička jsou první dvě a zároveň také jediná čísla dvojkového (binárního) kódu. Vztahy konstanty fí mezi těmito body (prastarými staveništi) se odrážejí v 500 základních Fibonacciových číslech. Jednou z kapitol, potřebných ke zvládnutí příjímacích zkoušek, jsou i posloupnosti. Jestliže posloupnost splňuje rekurentní předpis říkající, že každý nový člen je součtem dvou jemu předcházejících a jsou-li první dva členy posloupnosti rovny jedničce, dostáváme tzv. Fibonacciova čísla.

První tři prvočísla 2, 3 a 5 se blíží intervalům mezi těmito místy (20%, 30% a 50%) podél obvodu Země. Tentýž procentuální vztah k obvodu kružnice můžeme nalézt ve Fabonacci číslech 127-139.

Procento obvodu základní trojciferné Fibonacciho číslo
Angkor - Giza: 19%
# 137 : 191…(Prime)

Giza - Nazca: 30,9%
# 138 : 309 ...

Nazca - Angkor: 50,0%
# 139 : 500 ...

Dalším primárním Fibonacciovým číslem po # 137 je # 359. Vzdálenost mezi těmito místy v mílích lze vyjádřit Fibocacciho čísly 359 - 361 v pětimístných hodnotách.

Vzdálenost mezi místy první pětimístné číslo
Angkor - Giza: 4 754 mil
# 359 : 47542 …(Prime)

Giza - Nazca: 7 692 mil
# 360 : 76924 ...

Nazca - Angkor: 12 446 mil
# 361 : 12446 ...

 

13. část - HLEDÁNÍ ATLANTIDY

Příběh o tajemné zemi Atlantis lze připsat řeckému Platonovi, i když čerpal z egyptských pramenů. Podle těchto zdrojů se vyspělá atlantská říše nacházela za Herkulovými sloupy, za něž je považován dnešní Gibraltar. Podle řecké mytologie byl Atlas prvním králem Atlantidy. Atlas měl sedm dcer, které se po otci jmenovali Atlantidy a po matce se jim někdy říkalo Hesperidky.


Obr. 6

Machupicchu a Velká pyramida jsou stejně vzdálené od Kapverdských ostrovů (Cape Verde). Velikonoční ostrov a údolí Indu jsou rovněž stejně daleko od Cape Verde. Když byly Kapverdské ostrovy znovuobjeveny v roce 1460, zjistilo se, že jsou neobydlené. Avšak již na nejstarších mapách jsou zakresleny jako obydlené!

Na staré mapě (Mecia de Viladestes) jsou ostrovy Cape Verde označeny nápisem Gades. Informace na této mapě pocházejí z římského období v prvním stolení našeho letopočtu.

V době objevování světa uvádí v roce 1563 Antonio Galvao původní prastaré názvy pro ostrovy Cape Verde jako Dorcades, Hesperides nebo Gorgades.

Podle Platona byl sever města Atlantis ohraničen horami. Pokud byl starověký svět umístěn podél sledované linie, probíhající tímto místem v Atlantickém oceánu, pak by mohlo jít o jižní ostrovy Cape Verde.


Obr. 7

Brazilský nukleární fyzik Arysio Nunes des Santos tvrdí, že Atlantis byla původně lokalizována v Bengálském zálivu, jižně od delty Gangy v Jihočínském moři. Tato oblast byla v době poslední doby ledové nad úrovní mořské hladiny. Mělké dno Jihočínského moře, jediného na světě, které rozlohou odpovídá Platonovu popisu Atlantidy, bylo po roztátí ledovců zatopeno. Ve své práci "Atlantis - ztracený kontinent" předkládá profesor Santos důkazy existence Atlantidy a Lemurie v oblasti Bengálského zálivu. Své přesvědčení čerpá ze starověkých spisů, folklóru a mýtů místních obyvatel. Podle Santose způsobil zánik Atlantidy katastrofický výbuch sopky Krakatoa. Mrak sopečného popele, který absorboval sluneční teplo, roztavil ledové masy. Sledovaná "starověká linie" zajímavě probíhá nad Bengálským zálivem jižně od ústí řeky Gangy a pokračuje středem Jihočínského moře. V půli cesty se nachází Mohenjo-Daro a Angkor v bengálském zálivu. (Obr. 7)

Další místo, kde můžeme hledat bájnou Atlantidu, se nachází v půli cesty mezi Velkou pyramidou a Velikonočním ostrovem. Leží v severním Atlantickém oceánu na souřadnicích 4° 19' severní zeměpisné šířky a 41° 30' západní délky.

G = Velká pyramida A = Angkor Wat V = Anatom Island E = Velikonoční ostrov X = Atlantis?


Obr. 8

Vzdálenost Velké pyramidy k Velikonočnímu ostrovu činí přibližně 40% obvodu Země. Bod X na schématu leží přesně v polovině vzdálenosti, činící v obou směrech 20% obvodu Země. Machu Picchu leží v polovině vzdálenosti mezi bodem X a Velikonočním ostrovem, 10% na každou stranu. Vzdálenost Velké pyramidy a Angkor Wat je přibližně 20% obvodu Země, údolí Indu je v půli cesty mezi nimi, 10% na každou stranu. Vzdálenost mezi Velikonočním ostrovem a Angkor Wat je přibližně 40% obvodu Země, v polovině mezi nimi je ostrov Anatom s 20% obvodu na každou stranu. Všechna tato místa jsou rozložena po 10% obvodu Země, zejména však v 20% intervalech. Ačkoliv poblíž bodu X na schématu nejsou žádné ostrovy, je zajímavé povšimnout si velkého ostrova, zakresleného v tomto místě na mapě admirála Piri Reise (viz. WM magazín č. 2). Nedávno prováděná geologická analýza mořského dna v této oblasti prokázala spíše kontinentální než oceánský typ hornin.

 

14. část - CELOSVĚTOVÉ SOUVISLOSTI


Obr. 9

Významné prehistorické stavby leží na sledované "starověké linii". Jaké mají body této linky další, globální souvislosti? Na přímce mezi Velikonočním ostrovem a Mohenjo Daro leží Velká pyramida v Gíze a Machu Picchu. Druhý bod jiné spojovací přímky, vedené z Velikonočního ostrova přes Tiahuanaco, Bandiagaru, Luxor a Denderu opět tvoří Mohenjo Daro.

Další zajímavé linie:
- Velikonoční ostrov - Fatima - Filirosa - Řím - Mohenjo Daro a Bali
- Velikonoční ostrov - Napata - Mecca - Mohenjo Daro - Agra - Kathmandu - Pohnpei - Tahiti a korálové ostrovy Bora Bora a Huahani.
- Velká pyramida - La Quemada - Poverty Point - Serpent Mound - Carnac (Francie) - Řím - Alexandria - Mecca a Marib.
- Velká pyramida - Jeruzalém - Velká čínská zeď - čínský Xian - pyramidy v Číně - Nan Madol - Pohnpei.

 

Perseopolis - druhá linie

Perseopolis leží na přímce, obsahující tyto významné body: Nippur - staré sumerské, babylonské a asyrské centrum; Baalbek a starověké fénické město Byblos; historická města Palaikastro a Knossos na ostrově Kréta; ostrov Malta (megalitické stavby a tzv. Cart Ruts - koleje); Volubilis v severní Africe; incké pevnosti, chrámy a astronomické observatoře v Ingapirca. (Obr. 9)

místo / zem.souř. / vzd.od 54° 05'N 165° 20'W / od linie

Ingapirca / 2° 31' S / 78° 49' W - 6,221 míle - 6 mil
Volubilis / 34° 51' N / 5° 33' W - 6,226 míle - 11 mil
Malta / 35° 53' N / 14° 31' E - 6,215 míle - 0 mil
Knossos / 35° 17' N / 25° 09' E - 6,228 míle - 13 mil
Palaikastro / 35° 14' N / 26° 16' E - 6,227 míle - 12 mil
Byblos / 34° 08' N / 35° 38' E - 6,215 míle - 0 mil
Baalbek / 34° 00' N / 36° 13' E - 6,217 míle - 2 míle
Nippur / 32° 05' N / 45° 10' E - 6,212 míle - 3 míle
Perseopolis / 29° 50' N / 52° 52' E - 6,208 míle - 7 mil

 

Angkor - druhá linie

Angkor leží na přímce tvořené těmito body: Paracus; Newgrange; Casklerigg; skandinávské kamennné desky v Dánsku; švédský ostrov Gotland; Zagorsk; Llhasa; Phimai; Angkor Wat; Uluru .


Obr. 10

místo / zem.souř. / vzd.od 32° 40' S 22° 42' E / od linie

Paracus / 13° 34' / S 76° 12' W - 6,215 míle - 0 mil
Newgrange / 53° 42' N / 6° 29' W - 6,215 míle - 0 mil
Castlerigg / 54° 36' N / 3° 06' W - 6,219 míle - 4 míle
Gotland / 57° 15' N / 18° 10' E - 6,215 míle - 0 mil
Zagorsk / 56° 17' N / 38° 07' E - 6,210 míle - 5 mil
Llasha / 29° 44' N / 91° 12' E - 6,215 míle - 0 mil
Phimai / 15° 13' N / 102° 50' E - 6,225 míle - 10 mil
Angkor Wat / 13° 28' N / 103° 53' E - 6,215 mil - 0 mil
Uluru / 25° 22' S / 131° 03' E - 6,250 míle - 35 mil

 

Nazca - druhá linie

Přímka vedená přes Nazcu je tvořena body: Havajské souostroví;
Sousední body přímky vedené přes Nazcu tvoří Havajské ostrovy a Velké Zimbabwe spolu s rozvalinami starověkého města Khami. Na této přímce se nachází také svatyně My Son ve Vietnamu a megalitické město Tiahuanaco na břehu jihoamerického jezera Titicaca.

Teorie o postupném přesunu severního pólu (Charles Hapgood a Rand Flem-Ath) lokalizuje jejich dřívější polohu do Yukonu, Grónska a Hudsonova zálivu. Osový bod pro severní pól leží poblíž Grónska (63° 21' N 15° W), na kružnici (linii) vedené z Havajských ostrovů přes Nazcu do vietnamského My Son. Pokud byl tento bod severním pólem, ležela všechna tato místa kdysi na rovníku.


Obr. 11

místo / zem.souř. / vzd.od 63:21° N 15°W / od linie

Nazca / 14° 42' S / 75° 06' W - 6,259 míle - 44 míle
Tiahuanaco / 16° 32'S / 68° 42' W - 6,215 míle - 0 míle
Khami / 20° 08' S / 28° 35' E - 6,215 míle - 0 mil
Great Zimbabwe / 20° 05' S / 30° 45' E - 6,255 míle - 40 mil
Angkor Wat / 13° 28' N / 103° 53' E - 6,225 míle - 10 mil
Preah Vihear / 14° 24'N / 104° 40' E - 6,190 míle - 23 míle
My Son / 15° 39' N / 108° 15' E - 6,217 míle - 2 míle
Oahu / 22° 11' N / 159° 27' W - 6,230 míle - 15 mil

 

Machupicchu - druhá linie

Na linii procházející přes Machu Picchu leží body: Ollantaytambo; Saqsaywaman; Cuzco; Ingapirca; Tazumal; mexické Viejo; Palenque a La Venta; kaňon Chaco a Mesa Verde .

Linie protíná pramen řeky Amazonky, ústí řeky Parana v Buenos Aires, ústí řejky Mekong v Oc-Eo, ústí řeky Xi v Macau, ústí řeky Yang-ce v Šanghaji a ústí řeky Rio Grande v Matamoros.

místo / zem.souř. / vzd.od 31° 50' S 170° 40' W / od linie

Cusco / 13° 31' S / 71° 59' W 6,229 míle - 14 mil
Ollantaytambo / 13° 15' S / 72° 16' W 6,223 míle - 8 mil
Machupicchu / 13° 06' S / 72° 35' W - 6,214 míle - 1 míle
Ingapirca / 2° 31' S / 78° 49' W - 6,239 míle - 24 míle
Tazumal / 13° 59' N / 89° 33' W - 6,224 míle - 9 mil
Mixco Viejo / 14° 58' N / 90° 32' W - 6,207 míle - 8 mil
Bonampak / 16° 52' N / 91° 15' W - 6,237 míle - 22 míle
Palenque / 17° 32' N / 91° 58' W - 6,216 míle - 1 míle
La Venta / 18° 00' N / 92° 55' W - 6,190 míle - 25 mil
Chaco Canyon/ 36° 03' N / 107° 59' W - 6,203 míle - 12 mil
Mesa Verde / 37° 09' N / 108° 31' W - 6,215 míle - 0 mil
Shanghai / 31° 14' N / 121° 27' E - 6,222 míle - 7 mil
Oc-Eo / 10° 01' N / 105° 06' E - 6,249 míle - 34 míle

 

Palenque - druhá linie


Obr. 12

Podle Terryho Wlashe je Palenque seřazeno na jedné přímce s body: Bimini; Fatima; Mecca; Tongariro na Novém Zélandu; Abydos;Údolí králů v Egyptě; Siwa; Taupo a Coba (obr. 13).


Obr. 13

místo / zem.souř. / vz.od 49° 09'S 23° 24'W / od linie

Palenque 17° 32' N / 91° 58' W - 6,215 míle - 0 mil
Coba 20° 31' N / 87° 39' W - 6,218 míle - 3 míle
Bimini 25° 46' N / 79° 15' W - 6,213 míle - 2 míle
Siwa 29° 14' N / 25° 31' E - 6,195 míle - 20 mil
Abydos 26° 11' N / 31° 55' E - 6,210 míle - 5 mil
Luxor 25° 43' N / 32° 35' E - 6,211 míle - 4 míle
Mecca 21° 26' N / 39° 53' E - 6,221 míle - 6 mil
Taupo 38° 40' S / 175° 50' E - 6,210 míle - 5 mil

 

15. část - SBÍHAVOST LINIÍ - I.

Na měřených přímkách jsou zahrnuty stavby na: Velikonočním ostrově; v kaňonu Chaco; Palenque; Ingapirca; Ollantaytambo; Tiahuanaco; Fatima; Řím; Siwa; Giza; Luxor; Mecca; Persepolis; Mohenjo-Daro; Angkor a Pohnpei .


Obr. 14

Zajímavá je podobnost čar, spojujících nejstarší místa světa, s liniemi na plošině Nazca. Tato shoda nutí k domněnce, že linie na plošině Nazca představují mapu světa; třídimenzionální pohled na Zemi se zakreslenými spojovacími přímkami mezi dvěma centrálními body na Velikonočním ostrově a v Mohenjo-Daro. Křivky neprobíhající těnito dvěma body na jednotlivých mapách nejsou centrovány k dané lokalitě (obr. 15).


Obr. 15

Mapa nazkánských linií (obr. 16) spočívá na studii, kterou ve třicátých letech vypracovala Maria Reiche.


Obr. 16

 

16. část - SBÍHAVOST LINIÍ - II.

Na mapě na obrázku 17 jsou tři hlavní přímky (rovníkové kružnice) a jejich centrální body (křižovatky) na Velikonočním ostrově, Mecce a v Mohenjo-Daro. Na mapě je zakresleno celkem šest přímek, probíhajících nad těmito třemi hlavními body. Všechny průsečíky přímek (kružnic) leží nad úrovní mořské hladiny a nachází se na nich starobylá, historicky zajímavá místa. Zleva doprava označené body jsou: Velikonoční ostrov; Fatima; Řím; Siwa; Gíza; Luxor; Mecca a Mohenjo-Daro.


Obr. 17

 

17. část - CESTA MRTVÝCH

Největší komplex amerických pyramid je situován severovýchodně od Mexico City, v Teotihaucanu. Celá toto starověké město bylo postaveno podle geometrické sítě, tvořené centrální třídou začínající u Měsíční pyramidy. Tato hlavní třída, známá jako "cesta mrtvých" se od osy sever jih odchyluje o 15,5 stupně (na západě k jihu a na východě od dnešního severu). Prodloužíme-li "cestu mrtvých" přímkou vedenou k jihu, bude probíhat poblíž Velikonočního ostrova. I když protilehlým bodem (na Zemi) Velikonočního ostrova je údolí Indu, přibližuje se tento bod spíše k městu Ganweriwali, než k Mohenjo-Daro. Prodloužíme-li "cestu mrtvých" přímkou vedenou na sever, projde nad severními oblastmi až do Eurasie a přesně protne město Mohenjo-Daro (obr. 18).


Obr. 18

 

18. část - ZLATÝ ŘEZ - II.

Vzdálenost východní části Nazcy k Velké pyramidě činí na kružnici 7 677 mil. Shodné jsou také vzdálenosti z Teotihuacanu do Sakkary (7 677 mil), z Palenque do Luxoru (7 677 mil), z Cobe do Nippuru (7 677 mil) a z Teotihuacanu do Byblos (7 677 mil).

Nazca i Velká pyramida jsou od osového severního bodu na jihovýchodní Aljašce vzdáleny 6 215 mil (10 000 km), stejně jako každý bod ležící na této rovníkové přímce (kružnici). Také místa na ostatních sledovaných kružnicích jsou stejně vzdálena od svého severního bodu.

Podíl hodnoty 7 677 mil a 6 215 mil je významný, protože je naprosto stejný, jako podíl vzdálenosti základny a šikmé výšky Velké pyramidy (755 / 611 stop).

Trojúhelník sestrojený na ploše (s hodnotou základny, tvořenou vzdáleností na kružnici mezi místy, a stranami deklarujícími jejich vzdálenost k osovému - severnímu - bodu) má stejné úhlové hodnoty jako u Velké pyramidy a demonstruje stejný koeficient (fí) a vztah 2pí.

755 stop ÷ 2 = 377,5 stopy
611 stop / 377,5 stopy = 1,618 (fí)
7,677 míle ÷ 2 = 3,839 míle
6,215 míle / 3,839 míle = 1,618 (fí)

Rozdělením tohoto trojúhelníku na dva podél jeho výšky může dokumentovat užití Pythagorovy věty a2+b2=c2. (a) = jedna polovina základny (3 839 mil) a (c) = 6 215 mil. Stejně jako u Velké pyramidy je hodnota výšky trojúhelníku násobená 2pí shodná s násobkem jeho základny krát čtyři.

3,1416 x 2 = 6,2832 4,887×72 mil x 6,2832 = 30,710 míle 7,677 míle x 4 = 30,710 míle


Obr. 20

Špička Velká pyramidy v této azimutární projekci tvoří středový bod kruhu vzdáleném 7 687 mil. Teotihuacan a Nazca a několik dalších významných starověkých míst v Americe jsou velmi blízko tohoto kruhu; Tula a Cholula v mexickém údolí; Monte Alban a Mitla v Oaxace; Tucume, Chan Chan, Moche, Sechin, Caral, Marcahuasi, Pachamac a Tambo Colorado podél břehů Peru. Obdobně projektovaná kružnice se středem v protilehlého bodu (jižní část Tichého oceánu) a vedená opět těmito místy je vzdálená 4 750 mil. Podíl mezi vzdálenostmi každého bodu na kružnici (přímce) k Velké pyramidě a hodnot vzdáleností z opačného bodu vyjadřuje koeficient (fí) s chybovou tolerancí méně než dvě desetiny jednoho procenta:
7 685 mil / 4 750 mil = 1.618 (fí)

místo / zem.souřadnice / vzdálenost od Gízi / vzd.od antipólu

Tula 20° 03' N / 99° 20' W - 7,669 míle - 4,766 míle
Teotihuacan 19° 40' N / 98° 52' W - 7,666 míle - 4,769 míle
Cholula 19° 04' N / 98° 18' W - 7,669 míle - 4,766 míle
Monte Alban 17° 01' N / 96° 46' W - 7,694 míle - 4,741 míle
Mitla 16° 55' N 96° 24' W - 7,680 míle - 4,755 míle
Tucume 6° 30' S 79° 51' W - 7,700 míle - 4,735 míle
Chan Chan 8° 03' S / 79° 00' W - 7,700 míle - 4,735 míle
Moche 8° 06' S / 78° 56' W - 7,695 míle - 4,740 míle
Sechin 9° 26' S / 78° 13' W - 7,702 míle - 4,733 míle
Caral 10° 54' S / 77° 31' W - 7,710 míle - 4,725 míle
Marcahuasi 11° 46' S / 76° 34' W - 7,680 - míle - 4,745 míle
Pachacamac 12° 13' S / 76° 52' W - 7,710 míle - 4,725 míle
Tambo Colorado 13° 38' / S 75° 46' W - 7,694 míle - 4,741 míle
Nazca 14° 42' S / 75° 06' W -7,685 míle - 4,750 míle

 

19. část - SHODA KRUHU S 15. ROVNOBĚŽKOU

Kruh, sestrojený kolem bodu udaného zeměpisnou polohou 20° 55' S / 26°10'W, o poloměru 5 180 mil protíná Velkou pyramidu, Velikonoční ostrov, Palenque, Dzibilchaltun, Stonehenge, Akropolis, ostrov Thera (Santorin) a Palaikastro . Vzdálenost od severního pólu k 15. rovnoběžce činí 5 180 mil. Obvod tohoto kruhu je totožný s obvodem 15. rovnoběžky. Poblíž kruhu (přímky) je severozápadně od Akropole starověká věštírna Delphi a Dodona. Severozápadně od Velké pyramidy, rovněž poblíž kruhové linie, leží starověká hlavní města Alexandria a Sais. Několik pyramid a starověkých měst, včetně Sakkary, jsou orientována jiho-jihovýchodně od Velké pyramidy, také poblíž kruhu. Několik mayských a olméckých měst mezi Palenque a Dzibilchitunem na Yucatanském poloostrově, včetně měst Uxmal a Edzna, jsou také blízko kruhu.

Malý ostrov Martin Vaz, tvořící hranici ostrovního řetězce táhnoucího se od pobřeží Brazílie (obr. 22), leží dva stupně západně od bodu 20° 55' S / 26°10'W.

místo / zem.souř. / vz.od 20°55'S 26°10'W / od kruhu

The Great Pyramid 29° 59' S / 31° 09' E - 5,175 míle - 5 mil
Saqqara 29° 52' N / 31° 13' E - 5,175 míle - 5 mil
Easter Island 27° 04' S / 109° 22' W - 5,182 míle - 2 míle
Palenque 17° 32' N / 91° 58' W - 5,185 míle - 5 mil
Edzna 19° 40' N / 90° 15' W - 5,165 míle - 15 mil
Uxmal 20° 22' N / 89° 46' W - 5,162 míle - 18 mil
Dzibilchaltun 21° 10' N / 89° 38' W - 5,172 míle - 8 mil
Stonehenge 51° 08' N / 1° 49' W - 5,175 míle - 5 mil
Dodona 39° 30' N / 20° 50' W - 5,165 míle - 15 mil
Delphi 38° 29' N / 22° 30' E - 5,160 míle - 20 mil
The Acropolis 37° 57' N / 23° 42' E - 5,185 míle - 5 mil
Thera 36° 22' N / 25° 22' E - 5,182 míle - 2 míle
Palaikastro 35° 14' N / 26° 16' E - 5,186 míle - 6 mil


Obr. 21


Obr. 22

 

ZÁVĚREM

Jedna ucelená série WM magazínu o podivuhodném řazení prehistorického světa končí. Nekončí však hledání "klíče" k pochopení tohoto celosvětového systému. V dalších číslech budeme sledovat nejnovější teorie a zprávy z archeologických nalezišť.

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

http://home.hiwaay.net/~jalison/
Fyzikální a matematické tabulky

Preklad: Jiří Matějka

Zdroj: http://www.wmmagazin.cz/

http://www.dunres.sk/projects/_ee/clanky.php?id=46


Súvisiace:

Editoriál: PLANETÁRNA MRIEŽKA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-planetarna-mriezka

OČKO: Planetárna mriežka - Posvätné chrámy
http://www.cez-okno.net/clanok/ocko-planetarna-mriezka-posvatne-chramy

Dôkazy pradávnej vedy?
http://www.cez-okno.net/dokazy-pradavnej-vedy



Editoriál: NOVÁ VEDA?

$
0
0

Nie je to tak dávno, čo osamelým hlasom vizionárov nevenoval pozornosť takmer nik. Potrebe etiky pri vedeckom bádaní rozumieme a určite tiež nie je jedno, ako sa poznatky využijú. Kto to ale kedy počul, aby veda ladila s duchovnými aspektmi? Že čo je za tým? Pozrime sa na to „per partes“...

 

Predčasom tomu rozumel málokto. Dnes je situácia iná – na pozadí nových vedeckých poznatkov a vďaka množstvu vedcov, ktorí majú za sebou hlbokú spirituálnu skúsenosť, je ono volanie omnoho zreteľnejšie. Fyzici, jeden za druhým, sa nechávajú počuť, že vlastne niet rozdielu medzi kvantovou fyzikou a starovekými učeniami. Skeptik podotkne akiste bez váhania, že prianie je tu otcom myšlienky a že v obrazných statiach starovekých písiem sa dá vidieť prakticky čokoľvek. Naozaj? Skutočne najlepšie mozgy planéty nemajú nič iné na práci, než nachádzať modernú fyziku v pradávnych písmach? Alebo je dôkazov už toľko, že nemôžu byť ignorované a že vznikajú prestížne dokumentárne filmy, kde tieto špičky svoje poznanie deklarujú verejne?

Jeden z prvých. Dnes už kultový ►„ČoMyLenVieme!?“. Na pozadí príbehu Amandy (oplýva radosťami i starosťami tak typickými pre tento vek), celý rad špičkových vedcov zdieľa svoj pohľad. V podstate na život ako taký, naše miesto v ňom a zmysel toho všetkého. Neskôr vznikali ›› ďalšie a ďalšie dokumenty. Čo sa týka fyziky, už s tým prakticky nikto nemá problém. Horšie je to v histórii a v archeológii. I keď Schliemannov príbeh - príbeh objaviteľa Tróje s Homérovou Iliadou v ruke ako s mapou - je dobre známy, stále je málokto z akademických kruhov ochotný pripustiť, že „príbehy a legendy“ dávnych písiem môžu byť veľmi presnou faktografiou. Je ťažké prelomiť hrádzu, či skôr val nechuti prepisovať tradične prijímané tabuľky a datovania. Avšak okrem indícií existuje už i množstvo fyzických dôkazov. Voláme ich ›› OOPART - „veci, ktoré by nemali existovať“. Sú to artefakty, ktoré prenikli na verejnosť a ktoré svojou existenciou dokazujú, že oficiálne datovanie poriadne kríva.

Dočkáme sa dokumentárnych filmov, kde odvážni historici a archeológovia budú zdieľať svoje poznatky verejne? Po kultovom ►„Oku Boha Hóra“ a prelomovom ►„Tajomstve Sfingy“›› Johna Anthony Westa a ›› Roberta Schocha, zažiarila séria egyptologičky ›› Carmen Boulterovej►KÓD PYRAMÍD, ktorá apriori neodmieta alternatívne teórie len preto, že neladia s „faktami“, ktoré sa učíme v škole. Určite to chcelo veľký kus osobnej odvahy, ale aj šarmu, s ktorým zapovedané témy otvára.

Sprevádzajú nás známy nezávislý egyptológ ›› Robert Bauval i Strážca domorodej tradície a vedenia starovekého Egypta ›› Abd´el Hakim Awyan. Jeho ústami akoby k nám prehováral samotný KEMET. Ešte pred nejakým časom bolo nemysliteľné, aby vo výpravnom dokumente dostala priestor prakticky neskreslená staroveká múdrosť. Ale aby oficiálne stanovisko nestratilo úplne tvár, je u nás seriál prezentovaný ako „kontroverzný“:)

Niečo sa deje. Najväčšie prednáškové sály sveta zapĺňa doslova zjavenie Novej vedy. ›› Nassim Haramein. Tento génius desiatky rokov skromne odhaľuje dosiaľ skryté zákutia fyziky a matematiky v súlade s prírodou. Jeho znalosti a erudovanosť spolu s otvorenosťou a jasnosťou odhaľujú krásu Vesmíru zrozumiteľne i pre laika a hoci oficiálna vedecká komunita je zatiaľ viac než zdržanlivá, sled udalostí je už našťastie v pohybe. Ak bol ►„WhatTheBleepDoWeKnow!?“ akýmsi prelomovým vedeckým potvrdením sily každodenného myslenia a emócií pri vytváraní reality našich životov, práve natáčaný film Nassima Harameina ►„Prepojený Vesmír“ môže byť tak dlho očakávaným zadosťučinením kolektívnej túžby ľudstva urobiť podstatný krok reálneho Vzostupu. Upútavky naznačujú, že je sa na čo tešiť – držme si klobúky priatelia:) Plánuje sa i vystúpenie v Prahe, predbežný záujem o prednášku veľvyslanca Nassima Harameina ›› Jamie Janovera môžete nezáväzne vyjadriť na tejto adrese, organizátorom to pomôže! (Bližšie info sa dozvieme v priebehu najbližších týždňov.)

Čo je to vlastne ›› Posvätná geometria? Pozrite si zatiaľ ►prednášky Nassima Harameina, ktoré máme ›› vďaka Filipovi Šusterovi možnosť zhliadnuť v češtine. Na rozdiel od množstva pseudoduchovnej literatúry, v ktorej sa na tejto téme snažilo a stále snaží priživiť množstvo nepovolaných, Nassim Haramein nenecháva nikoho na pochybách, že vie o čom hovorí. A z vedeckého hľadiska! Jeho spontánnosť však nadchne každého, kto má chuť počúvať. Že neviete o matematike a fyzike skoro nič? Len smelo! Aspoň nie ste zaťažení mylnými učebnicovými dogmami;)

Je veľmi pravdepodobné, že poznanie tohto druhu sa objaví i v ďalších vedeckých odvetviach. A prvotné uchvátenie vznešenosťou starovekých kultúr dostáva razom iné kontúry. Už to nie je len dobrodružná romantika a okázalé skúmanie koreňov ľudstva, ale čím ďalej tým ozajstnejší POKROK. Áno, začína byť verejným tajomstvom, že hlboko v minulosti na nás čaká poznanie výšin, ktoré vďaka našej súčasnej vede ešte len začíname objavovať. Je to paradox, ktorému sotva rozumieme. Skrátka a dobre – zdá sa, že naša skvelá budúcnosť začína v hlbokom porozumení dávnej múdrosti. DOSLOVA.

Cesta poznania vraj nikdy nekončí a mnohé hlasy nabádajú k uvoľnenosti. Že sme príliš zahltení informáciami a treba sa radšej poprechádzať po lese. Zrejme však ide aj o to, aby sme v čase, ktorý máme k dispozícii, ušli čo najväčší kus Cesty.

Každý deň na výpravách za poznaním

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 

P.S. ›› Zoznam inšpirujúcich filmov, ktoré by sme si vraj nemali nechať ujsť;)


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

Nová Veda
http://www.cez-okno.net/rubrika/nova-veda

 


Autori: 

Stavím si levně 1 – Pozemek a projekt

$
0
0

Téměř před deseti lety jsem se rozhodl naučit stavět přírodní dům. Mé zkušenosti mi ukázali, že jde stavět i jinak, než se to obvykle dělá. Především za mnohem menší částku. Můj seriál o tom jak postavit dům levně měl svůj úspěch, ale je na čase, abych ukázal své teorie v praxi. Nejlevnější domy se pohybují zatím okolo 600.000,- a mým cílem je dokázat postavit za 300.000,- Nyní vám dávám možnost sledovat, jak se tohoto úkolu zhostím.


Článok nájdete na tejto adrese


Zdroj: http://dusedomu.blogspot.sk/
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Seriál: Dům levně
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-dum-levne

Seriál: AKO, KDE A AKÚ PÔDU KÚPIŤ?
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-ako-kde-a-aku-podu-kupit

Ekofarmár
http://www.cez-okno.net/ekofarmar

Staviame
http://www.cez-okno.net/stitok/staviame

 


Štítky: 

Editoriál: QUO VADIS EGYPTOLOGY?

$
0
0

„Čo ma v Egypte ohromilo nie je len skutočnosť existencie starovekej civilizácie dlho pred obdobím faraónov, ale veľké množstvo faktov, ktoré to preukazujú. Pripravovali sme sa na to a vydali sme sa ich hľadať, ale že ich bude až také množstvo, to sme nečakali. Je to veľmi pôsobivé, pretože behom toľkých rokov štúdia pamiatok starého Egypta sa oficiálne také množstvo preukázateľných faktov akoby vôbec nebralo do úvahy.“

Andrej Skljarov, riaditeľ Fondu „III. tisícročia“

To sú úvodné slová dokumentárnej série ►„Zapovedané kapitoly histórie“ venovanej starovekej egyptskej civilizácii a jej technológii. Technológii, ktorej stopy je vraj možné pri troche snahy nájsť skoro na každom kroku. Expedícia výskumníkov zozbierala množstvo dôkazov, ktoré prezentuje vecne a pútavo, bez zbytočného pátosu. S úprimnou snahou pochopiť posolstvo staviteľov Egypta sprevádzajú diváka atraktívnymi a často i bežne nedostupnými miestami, kde nahlas rozmýšľajú nad stavbami, ktoré svojou dokonalosťou ešte i dnes berú dych.

Bez preháňania sa tu dá hovoriť o ›› Technológii Bohov. Množstvo dôkazov nás vedie pri pokuse o datovanie stavieb do oveľa väčšej minulosti, než uvádza tradičná literatúra. Krok za krokom zisťujeme, že väčšina stavieb z obdobia faraónov bola postavená na pradávnych základoch. Na stavbách, pripomínajúcich svojou konštrukciou skôr protiatómové kryty, než hrobky. Nesmierne pevná konštrukcia, ktorá pretrvala veky, vystavaná s takým majstrovstvom, že ju ani dnes nedokážeme replikovať, je zdá sa najlepším vodítkom pri určovaní veku stavby. Ten siaha navzdory tradičnému datovaniu mnohotisíc rokov späť do minulosti. Stavby na nich postavené už pochádzajú z obdobia faraónskych dynastií, čo dokazujú nápisy opisujúce úpravy či opravy oveľa starších monumentov, na ktorých základoch budovali. Bavíme sa zhruba o období pred 11 000 rokmi. Súčasná egyptológia však tieto rozdiely nerozlišuje.

Manethove datovanie sa uvádza často, ale takpovediac – nie celé. Akonáhle niekto hovorí o Dobách Bohov a Polobohov, ktoré predchádzali faraónskym dynastiám, egyptológom sa ježia vlasy a iste si viete predstaviť, akú reputáciu získa vedec, ktorý by sa toto odvážil skúmať oficiálne. Našťastie, vývoj ide stále dopredu a hoci egyptológia patrí medzi najkonzervatívnejšie vedy, miestami už môžeme vidieť i tu náznaky alternatívneho pohľadu. Zdá sa, že verejná mienka nie je úplne zanedbateľná, tieto témy zaujímajú množstvo ľudí, ktorí si vedia poskladať fakty a utvoriť názor i sami a hlasy volajúce po ›› „odhalení“ silnejú.

Oficiálna veda tomuto nie je naklonená, ale čo je horšie, zrejme ju vôbec nezaujíma, prečo sa ľudia čoraz častejšie obracajú na neoficiálne zdroje. ►„Okom Boha Hóra“, ►„Tajomstvo Sfingy“ (EN), ►„Magický Egypt“ (EN), či ►„Kód pyramíd“ a systematické bádanie nezávislých egyptológov (›› John Anthony West, ›› Robert Bauval, ›› Graham Hancock a ďalší) akoby vydláždili cestu súčasnému status quo. Čoraz viac ľudí začína vnímať hlbokú spiritualitu pradávnych civilizácií ako skutočnú a živú. Dlho šírený pohľad na našich dávnych predkov ako na márnivých megalomanov je našťastie za zenitom, dolieha k nám už len jeho slabnúca ozvena. Pred nami však stojí nezodpovedaná otázka: Quo Vadis Egyptology?

Niekedy to vyzerá, že už všetko podstatné bolo objavené, interpretované a neotrasiteľne zakomponované do „chrámu poznania“. A presne tak sa hľadí na každého, kto príde s niečím, čo s daným rámcom nekorešponduje. Lenže skutočná veda by nemala len žiarlivo a za každú cenu hájiť vrcholy dosiahnuté kedysi. Pokiaľ sú k dispozícii fakty, ktoré existujúci „chrám poznania“ rúcajú, treba postaviť nový, lepší, pravda?

Je múdre stavať na hodnotách minulosti. Ale na skutočných hodnotách. Tak ako Faraóni budovali svoje stavby na dielach Pradávnych, môžeme na nich stavať i my. Všetci vieme, že poriadne dielo sa dá vybudovať len na silných základoch. Kedy si však naplno pripustíme možnosť, že technológie použité pri budovaní mnohotisíc rokov starých stavieb predstihujú tie súčasné? Že naše chápanie Vesmíru a jeho síl je oproti dávno minulým civilizáciám doslova škôlkárske? Je to veľká výzva.

Súčasný trend však naznačuje, že sa oficiálna egyptológia bude uberať skôr cestou akýchsi moderných mýtov. Miesto elegancie exaktnej matematiky a fyziky sa tu stretávame skôr s prvkami štatistiky a sociológie. Pri interpretovaní hlbokej minulosti sa ju snažíme vtesnať do našej „súčasnej vysoko vyspelej znalostnej paradigmy“ a pravdaže nachádzame len samé dôkazy jej pravdivosti. Niet divu, keď sa celý čas dívame cez nesprávne okuliare.

A kde je Duchovno?

 

Yezid

vydavateľ a šéfredaktor
www.cez-okno.net
www.kemet.sk

 


Tento článok z www.cez-okno.net môže byť šírený jedine celý, bez zmien a zadarmo, vrátane celej tejto poznámky (Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivatives 4.0 International License)

 

Súvisiace:

Medzi ozajstným duchovnom a ozajstnou vedou nie je rozdiel
https://www.youtube.com/watch?v=ICJxtft91zY

Seriál: Experiment – Prechádzka so staviteľom Veľkej pyramídy
http://www.kemet.sk/rubrika/serial-experiment-prechadzka-so-stavitelom-v...

 


Autori: 

Stavím si levně 2 – Zázemí a základ

$
0
0

Mimo vyměření stavebního místa a stavby byla první pracovní cesta na pozemek sázet rostliny, stromy a keře budoucí zahrady. Na to se přišli podívat i sousedé, málokdo začíná stavbu zahradou. Dostal jsem se tak do podezření, že jsem stejné sorty jako minulý majitel, který na pozemek po léta jezdil, ale nikdy žádnou stavbu nezačal. Jen sliboval že snad již příští rok. Nejbližší soused je zedník, nekonečné odkládání stavby, která z pohledu profesionála není tak náročná, jen těžko chápe. Ale v našem případě šlo o to přesadit naši část zahrady z Černé Hory, našeho dřívějšího bydlení, odkud jsme se s definitivní platností odstěhovali.


Článok nájdete na tejto adrese


Zdroj: http://dusedomu.blogspot.sk/
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Seriál: Dům levně
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-dum-levne

Seriál: AKO, KDE A AKÚ PÔDU KÚPIŤ?
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-ako-kde-a-aku-podu-kupit

Ekofarmár
http://www.cez-okno.net/ekofarmar

Staviame
http://www.cez-okno.net/stitok/staviame

 


Štítky: 

Stavím si levně 3 – Nosná konstrukce

$
0
0

Jako dospívající jsem získal na jednom hradě možná nezvyklý postoj ke stavbě i úkolům. Když jsme na něco namítli, že to neumíme, nikdy jsme to ještě nedělali, dostali jsme následující odpověď: Tak to nemůžeš vědět, zda to opravdu neumíš, když jsi to ještě nedělal! Tento přístup se mi i později osvědčil mnohem lépe než tvrzení že to nejde či neumím. Zázraky na počkání a nemožné do tří dnů. Ne "tak já to zkusím", ale "dobře, tak to udělám!" Proč toto vyprávím. Aby jste pochopili jak jsem se mohl odvážit udělat si konstrukci sám, bez tesařů.


Článok nájdete na tejto adrese


Zdroj: http://dusedomu.blogspot.sk/
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

Súvisiace:

Seriál: Dům levně
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-dum-levne

Seriál: AKO, KDE A AKÚ PÔDU KÚPIŤ?
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-ako-kde-a-aku-podu-kupit

Ekofarmár
http://www.cez-okno.net/ekofarmar

Staviame
http://www.cez-okno.net/stitok/staviame

 


Štítky: 
Viewing all 238 articles
Browse latest View live